Tak tohle jsem chtěla napsat už delší dobu a konečně jsem to udělala ^_^
No je to takové ani nevím jak to popsat xDDD Sami uvidíte až si to přečtete.
,,Narumi!"slyšela jsem jeho křik.Bylo to dva týdny co jsem ho naposled viděla u prahu našeho domu.Hodila jsem kunai na zem a běžela od paloučku za našim domem,kde jsem pravidelně trénovala před dům,abych mohla spatřit jeho tvář.Stál u plotu a jak jsem čekala usmíval se.Rozběhla jsem se k němu,jako vždycky a objala ho.Vždy jsem byla ráda,že se vrátil a nic se mu nestalo.On mě pohladil po hlavě a vyšli jsme směrem k našemu domečku.I když jsme neměli moc peněz ,tak pro naše potřeby bohatě stačil.Když se usadil,jako vždy jsem mu uvařila čaj a sobě též.Pak jsem se posadila naproti němu.Když mi řekl,že zítra odchází na další misi,sklopila jsem smutně oči.Byla jsem zvyklá být dlouhé dny sama doma.Popravdě nic jiného mi nezbývalo.Ale byla jsem ráda za každý okamžik,který jsem se svým otcem mohla ztrávit.Moje matka zemřela při porodu a tak jsem si zbyli jen my dva.Měla jsem otce nadevše ráda a on zase mě.Povídali jsme si do noci a pak šli spát.Když jsem rádo vstala,ustlala jsem svůj futon a sešla dolů,otec byl už pryč.Jako obvyke mi na stole nechal dost peněz,abych si mohla koupit jídlo a jiné věci dokud bude pryč.Nasnídala jsem se a vyrazila do akademie,kam jsem už určitou dobu chodila.Bydleli jsem kousek od centra konohy,takže asi za pět minut chůze jsem byla na místě.Zase další dlouhý den plný učení.Já dělala všechno proto abych byla tak skvělý ninja jako otec.Měla jsem jen pár kamarádů se kterýma jsem se vídala ovšem jen v akademii.A měla jsem takové štěstí,že o dva roky později,když mi bylo deset tak mě zařadili do týmu s něma.Když se jednou otec vrátil z mise něco nesl v ruce.Když tu věc přede mě položil zjistila jsem ,že je to rozkošné štěňátko.,,Je tvoje""řekl.,,Našel jsem ho po cestě sem a myslím,že aspoň nebudeš tak sama,když já budu pryč."usmál se.,,A navíc to můžeš brát jako dárek,k tomu,že ses včera stala chunninem a taky k narozeninám,které si měla předevčírem.Neboj nezapoměl jsem."jeho úsměv se ještě rozšířil.Ano byly to už dva roky co jsem byla v týmu.Bylo mi dvanáct.Poděkovala jsem za tak krásný dárek a pejska pojmenovala Takashi,abych měla aspoň část svého otce vždy u sebe.
Nevěděla jsem co mám dělat.Ruce se mi klepaly a po tváři se mi kutálela jedna slza za druhou.Stála jsem tam nad mrtvým tělem,které patřilo mému otci.Nechápala jsem jak tak skvělý ninja mohl zemřít takhle.Bylo to totiž jednoho večera to byl již pár dní doma a zašel si do hospody.Dlouho se nevracel a tak jsem ho šla hledat.Prošla jsem všechny hostince a restaurace v Konoze.Až jsem přišla do jedné a tam jsem ho našla.Prý se tam udála nějaká potička mezi mým otcem a ještě někým,ale všichni byli tak opilý,že nevěděli kdo ten druhý byl.A teď jsem tam jen tak stála a nevěděla co dělatk.Zapřísahla jsem se ,že toho kdo mi zabil otce vlastnoručně zabiju já.Pomstím se.A tak jsem trénovala jak nejtvrději to šlo a za tři roky,tedy v mých patnácti jsem se stala členem ANBU.Mise byli těžké ,ale díky nim jsem se neustále zlepšovala.A taky díky myšlence,že jednoho dne se pomstím.V té době jsem získala další přátele,mezi nima byl Hatake Kakashi,ke kterému jsem cítila něco víc než jen přátelství.Rok se s rokem sešel a oslavila jsem své sedmnácté narozeniny.K něm sem taky dostala krásný dárek.Kakashi mě vzal na večeři a řekl mi co ke mě opravdu cítí.Byla jsem tak šťastná.Když jsem byla s ním aspoň na chvíli jsem zapoměla na pomstu.Ale ten pocit se opět vrátil,když jsem každé ráno stála nad hrobem otce.Další dva roky uplynuly a já byla šťastná po Kakashiho boku.A pak jsem jednoho rána na hřbitově díky náhodnému přeřeku kolemjdoucího zjistila kdo mého otce zabil.Když jsem slyšela to jméno úplně mě zamrazilo.Ale zavázala jsem se,že otce pomstím.Nejprve jsem se vydala za Kakashim abych jsem se s ním rozloučila,protože jsem věděla ,že už nebudu moc být v Konoze.Nic jsem nu neřekla ,ale na ten večer nezapomenu.A pak jsem se vydala do baru ,kde vrah mého otce obvykle vysedával.Jako vždy na stole saké a s každé strany objímal ženskou.Když mě spatřil hned jednu poslal pryč a vybídl mě,abych zasedla vedle něho.Měli jsme spolu dobrý vztah,něco jako strýc a neteř.Ale teď když jsem věděla pravdu a on mě rukou objal kolem ramene,já zavřela oči a hlavou mi prolétly všechny vzpomínky na mého otce.Jeho úsměv,když se vrátil po dlouhé misi domů,jeho zaujatý pohled,když mě pozoroval při tréninku,vráska,která se mu vynořila mezi obočím ,když nad něčím dumal.A teď jsem cítila ruku jeho vraha na svém rameni.neudržela jsem se a udělala jsem to jediné co jsem v tu chvíli mohla.Vytáhla jsem kunai a vrazila ho Jirayovi přímo do srdce.Pak jsem se rozběhla rychlostí blesku domů.Kde jsem si sbalila věci a odešla jsem společně s Takashim nahoru na skálu ještě naposledy se podívat na moji rodnou vesnici.Foukal silný vítr,a já jsem se jen podívala směrem k oknu,za kterým sladce spal Kakashi a připoměla jsem si jeho poslední objetí,když jsem se s ním loučila.Pak jsem se zhluboka nadechla a vyrazila,ani jsem nevěděla kam.Prostě jsem běžěla.Běžela jsem jen tak lesem,hlavně abych už byla co nejdál od Konohy.Našla jsem hostinec.No když už nic aspoň tam bylo teplo.Sedla jsem si k baru a vyžádala u číšnika saké.Vedle mě seděla sympatická hnědovláska a křenila se na mě tak,že jsem se musela pousmát.Pak se mi představila.,,Akemi" ,,moc pěkné jméno.Já jsem Narumi."Ani jedna z nás nešla spát.Nějak jsme se totiž daly do řeči a za tu jednu noc jsme se o sobě dozvěděly snad všechno.Říkala,že můžu jít s ní.Já jsem jen přikývla a vydaly jsme se na cestu.Neměla jsem tušení kam,ale aspoň jsem se nemusela užírat tím,co se teď děje v Konoze,co asi dělá Kakashi.Jedno jsem věděla jistě,nezasloužila jsem si ho.Tři dny jsme se vláčeli po lese.Aspoň Takashi z toho měl radost a vesele vrtěl ocáskem,honil veverky a běhal sem a tam.
A teď jsem tu.V oné ďábelské organizaci a začíná další,doufám,že už šťastnější etapa mého života.
juuuuuuuuuuu, a začíná DA xDDDDDDDD
moc krásně nasané... až mě mrzí, že Akemi nemá svou story xDDDD Ale já nikdy nepsala povídky jen o sobě, tak mi to příjde divné x)))) mno, po rozmýšlím nad tím )))