close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Andley I.

10. října 2009 v 16:10 | Ishiru =O*


Něco z Final Fantasy

Jako každé ráno jsem se probudila ve svý z mnoha postelí.POsadím se a ani nevím o čem přeýšlím.Těžce vstanu a jdu k oknu se podívat jaké je počasí.Roztáhnu žaluzie.Pohled jako vždy.Venku zataženo a nikde ani živáčka.



Venku stále stojí paneláky,ale bohužel prázdný.Od tý zatracený doby,kdy se stal ten třesk jsem tady žila sama.Sem tam přeběhla kočka,nebo jak před dvěmi měsíci sem zabloudil řidič.Parkoviště vybudované pod čtyřpatrovými domy bylo opět prázdné.Zhluboka se nadechnu a jdu do kuchyně,kde si zapnu rádio.Každé ráno se mi odehrává stejně.Snážím se najít signál na starém rádii na baterky.Kroutím kolečkem a poslouchám,jestli neuslyším hlas.Nic.Najednou rána.I když je malá v této opuštěné čtvrti jde slyšet vše.S kapkou nadějí,že se tady objevil člověkběžím zpět do pokoje k oknu.zběsile se dívám sem a tam.Otevřu okno a naslouchám.Nic.,,Je tu někdo?!"zavolala jsem do hrobového ticha.Nic žádná odpověd.Zafoukal vítr a listí na zemi se roztancovalo.Vlasy mně lechtaly po tvářích,ale já to ignorovala snažila se najít nějakou stopu,že zde někdo byl!Zklamaně skloním hlavu.Stromy si začnou zpívat svou písničku a naklání se do rytmu.Ani ptáčci už nespívají,jako před dvěmi lety.Otočila jsem se a šla do koupelny.Pustila si studenou vodu,jelikož teplá neteče.A sotva jde plyn a elekřina.takový zapadákov.A to tady nedávno bylo přelidněno.Do dlaní si naberu vodu a opláchnu si obličej.Zvednu hlavu a uadívám se do rozbitého zrcadla.Vídím sebe.Pobledlou dívku,díky slunce,které jsem viděla naposled jako jiné lidi.Je stále zataženo.Černé vlasy si rozčešu a stáhnu do ohonu.Umyju si zuby a zajdu za Henrym.Je to jedíný člověk co tady bydlí se mnou.Pár metrů dál má otevřený obchod.Nevím proč,když tady bydlím jenom já,jenže on doufá,že příjdou zákazníci.Tak tam od rána do večera sedí za pokladnou,čte si detektivky a kouří havanský doutníky.Sympatický chlap.Vezmu klíče a vyjdu z bytu.Seběhnu dvě patra,když se zastavím u schránek.Nikdy jsem si jich nevšímala,ale ted můj pohled upoutala.Zakroutím hlavou a vezmu za kliku.Plastové dveře se otvírají težce.Sejdu ještě pár kachličkových schodů a za mnou bouchnou težký dveře.Vydám se k Henrymu.Vítr fouká a roztancovává mi vlasy,které mám krátky na to,abych si je zachytila.Přejdu přes prázdnou cestu.Dvě auta tam pořád stojí.Odbočím k dalšímu schodišti a potom už jdu hezky po rovince.Po mé pravé ruce stojí obrovský dům s dvanácti patry.Téměř opuštěný.Pod balkonky samý svinstvo.Proč tady vlastně žiji?!V takový tramtárii,kam ani ptáci nelétají?!Kde slunce se bojí vylést,aby nezačalo nad tímhle světem plakat?!je to otázka dvou let.Za ty dva roky co se tady stalo.Kde jsou všichni přátelé,co tu snámi žili.Utekli.Báli se snad?!Odbočuji do prava a procházím kolem vitríny,kde je vypsaný co dávájí v kině.Poslední datum je 12.6. roku 2007.henry už je uvnitř.Má rozsvícenou lapičku a čte pana Sherloka Holmese.Otevřu dveře s nápisem ,,k sobě"a vcházím do dveří prodejny.,,A naše černá uschlá růžička"vyndal si doutník z úst a mile se na mě usmál.,,Tak co to bude drahá?!"odložil knížku vedle pokladny a narovnal se.,,Kdy tady byli naposledy se zbožím?!"porozhlídnu se po pultech.Byly plný.Potáhnul si z doutníku a zamyslel se.Minulý týden ve středu"postavil se prošel malými dvířky od pokladny.,,Tyhlety perníky"prošel klem mně ,,jsou čerstvý,chceš?!Máš slevu"mrkl na mně a já se jen usmála.,,Díky,ale já nebudu"úsměv mě přešel.Přistoupil ke mně a položil mi ruku na rameno.,,Neboj růžičko,oni se vrátí"snažil se mě uklidnit.,,Jak to víš?!"přála jsem si tomu uvěřit.,,Naděje,drahá.Naděje"poklepal mě a šel zpátky k pokladně.,,Trochu se tady porozhlídni a něco si vem"vzal si knížku a začetl se.Je to fajn člověk.Nakupuje zboží,i když ho pak vyhodí prošlé.zaplatí tolik peněz za nic.Jenže mu nejde o peníze.On je rád když ho někdo navštíví v obchodě,přesto,že jsem to jen já.Tak se procházím kolem pultů se všemi možnými potravinami.Nakonec jsem si vzala jenom jablko a šla za Henrym.,,Jedno jablíčko,pro jednu růžičku"usmál se a podal mi ho,když ,,jako,, projel přes kod.Růžička mi neříka,proto,že by mě nejak chtěl.Říká mi černá uschlá řůžička.Černá díky mým černo-hnědým vlasům a černo-hnědých očí.Uschlá kvůli tomu,že mám o hodně menší naději,že se někdo vrátí,a proto se trápím.a růžičko?!je to skvělý sympatický člověk.Jenom podotknu,že je mu dvacet děvět.Tak jsem se vracela cestou zpět.Ve vchodě mě opět přitáhla ta srchránka.Měla jsem jen jeden klíč.Odemkla jsme ji.Málem mi to vyrazilo dech.Vytáhla jsem stoh papírů,přeložených na půl.Potištěné.vždyt to jsou noviny!Otočím je a byl tam včerejší datum.Jsou tam jěště dvoje.Vytáhnu je a je tam dnešní datum a z předevčerejška.Nemůžu uvěřit.Položím je na zem a snažím se vypáčit ostatní.Po chvíli boje jsem vyhrála.Opět ty stejné.Nemožné.Vezmu své noviny a vydám se po schodech nahoru,kde si je pročtu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akemi-chan Akemi-chan | Web | 11. října 2009 v 23:12 | Reagovat

To je tak krásně napsané, myslím že v porovnání s tebou nemám absolutně žádný talent xDDD Už bych se nikdy neměla pokoušet něco napsat xDDDD
Pokračuj, začínáš úžasně, těším se na další díly )))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.