Než jsme vyšli nahoru on stihl za tu chvíli dvakrát zakopnout a jednou nabíd koleno.POmohla jsem mu na nohy a poslala do kuchyne na židli,že mu na to dám led.Odemknu byt a klíče pověsím na věšák.Odkulhá do kuchyně a tam si poslušně sedne.,,Jak dlouho už tady jsi?!"zeptám se ho a hledám v mrazničce kousek předpřiveného ledu.,,Dlouho"odpoví.Jejda tak to my došlo když ví o tom autě.
A dva měsíce je dlouhá doba,ne?!,,Ale kolik přesně?!"kazunu šuplík a zavřu mrazničku.Přistoupím blíž k němu vytáhne si kalhoty nad koleno a přiložím mu tam led.,,Jee...."řekne slastně.,,Tak jak dlouho?!"začnu na něj zase ztvrda.,,El..."vypadal trochu zklesle.Pořád se na něj dívám a vyčkávám odpověd.,,Už přes dva roky.Narodil jsem se tady"vylezlo z něj.To si dělá srandu!My tady oba tvrdnem dva roky a ani jeden neví o tom druhým?!No počkej!,,Už dva roky?!"chtěla jsem pokračovat..nandat mu,že se neozval dřív,když pokračoval on...a to mě zarazilo.,,Čekám na přátele"vysypal ze sebe.To není možné.Najednou mě to bodlo v hrudníku.Přátelé..kde jsou všichni?!Kam zmizeli?!Postavím se a snažím se zamaskovat moje slzy,jenže on si toho všiml.,,Co ti je?!"naklinil se na stranu,aby mi viděl do obličeje.,,Nic"otočím se k němu zády.,,Ale jo..řekl jsem snad něco?!"mlčím.On se pořád naklání.,,Aha...tak přátelé...co s nimi?!"vyzvídá dál.Prosím tě mlč!křičím v mysli.,,Co ti je?!"čím víc do mně mluví,tím vice pláču.Bože!nevydržím to a jdu do pokoje.On se tak,tak postaví a kulhá za mnou.Brečím.Přijde ke mě a otočí si mě čelem k sobě.,,To bude dobrý.Vím jak ti je"zaboří mi hlavu do svého hrudníku a obejmě mě.To mi chybělo.Dva roky mě nikdo neobjímal a nic podobného.Nakloním hlavu,,To nebude dobrý"odtáhnu se od něj a utřu si slzy.Podívá se na mě a já na něj taky.Díváme si do očí.,,Neboj,jednou se vrátí"kéž bych tomu mohla věřit.Očima uhnu pryč.Zívnu,ale stihnu si zakrýt pusu.,,Asi si kvůli mně dlouho nespala,co?!"zasměje se.Zakývu hlavou,že ne.,,Pojd,půjdeme si lehout.I já jsem utahaný,kámo"Dobrý nápad.Lehnul si ke kraji postele.U stěny.Já si lehla vedle něj a za chvíli jsme usnuli.
Otevřu oči.Kouknu na hodiny.Je jedenáct deset.Super.Ucitím něčí ruku,jak mě objímá kolem pasu.Snažím se podívat za sebe,když ležím na boku.,,Reno"zašeptám.Nic.,,Reno!"řeknu o něco hlasitěji.Nic.,,Reno!"zvýším hlas až moc.,,Co je?!"ve vteřině se bleskurychle posadí.Křach.Škoda,že mám nad tím místem kde leží poličku.,,Auuu"chytne se za hlavu.,,Jsi okej kámo?!"zeptám se a on se svalí zpátky na postel.,,Ukaž"lehnu si horní časti těla na tu jeho,abych viděla rozsah požkozené moskovny.Odkryju mu čelo zpoza těch krátkých vlasů.No začíná se mu tam něco rýsovat.Začne se usmívat.,,Hezky voníš"řekne najednou.Cože?!Kapek se seknu.,,Díky"prohlížím dál jeho zranění.,,Co děláš dneska?!"vyleze z něj.Tak tohle se nedá přeslechout.,,Nic"odpovím lhostejně.Copak kuje fešáček můj?!pomyslím si.Ön se spiklenecky usměje.Ja se od něj odtáhnu.,,Fajn,šla bys se mnou na procházku do lesa?!"Do lesa?!Seknu se.To místo mi vždy nahánělo hrůzu.V lese bych nebyla ani vteřinu.
Je to tam tak děsivý a vrací mi to nepěkné vzpomínky.,,Tak jo.Já jdu udělat snídani"zvedla jsem se z postele a šla do kuchyně.On se za mnou jenom díval.
V kuchyni jsem postavila vodu na čaj,či co si to dáme.Vlezla do ledničky a vytáhla dva grahamy,které mi zbyli.Potom máslo a sýr.Kouknu za ním do pokoje.Pořád tam leží.Nevšíám si ho a vytáhnu dva talíře a příborové nože na máslo.Dát to na talíř a položím na stůl.Sednu si a začnu jíst.On za chvíli připajdá do kuchyně.,,nechci ti zase ublížit,ale jak to,že tady žiješ sama a ani o tobě nevím?!"přisedne si.Co já vím?!,,No...tak jelikož mi při té události zabili rodinu a přátelé se vytratili,tak tady žiji sama"ukrojím si kousek másla a rozetřu ho na rohlík.,,Zajímavé,že jses uživila"podotkl a taky si ukrojí máslo.Tay si říkám.,,Víš,kdybys čas od času jednou vystrčil nos z baráku,tak bys tady našel Henryho obchod"položím nůž a vemu plátek sýra.,,Henryho krámek?!"podivil se,,Tady někde obchod?!"přestal natírat graham.,,Jo",,Tak to je dobrý"zasměje se ironicky.Zvednu oči a dívám se na něj.,,Tady je kousek obchod a já jak debil jeszdím do centra"Cože?!On jezdí do centra?!Křičím,řvu a vztekám se sama v sobě.Tak ten dobrý.Ted mě dopálil.Nejdou mi zapípala vysílačka.Kouknu se za zvukem do pokoje.Zaposlouchám se.Uslyším v morzeovce S.O.S.,,Henry!"vyletím z židle popadnu kabát a klíče a chystám se opustit byt.,,Počkej co se děje?!"nechápavě vstal a šel za mnou.,,Na to ted není čas"houknu za ním a opustím byt.Zběsile běžím dolů po schodech.PO dvou po třech.Skačů ze schodů.Otevřu težké vchodové dveře a vyběhnu směr za ním.Nikdy to nezapípalo.Tenkrát mi to dal,že kdyby se něco stalo,máme poslat signál a jeden druhýmu příjde na pomoc.Předtím se mi to zdálo zbytečný.Už jsem na rovince.Trafika se zdá tak daleko a vteřiny ubíhají jako setiny.Blížím se ke konci uličky a zahnu v pravo kolem nástěnky a do obchodu.Otevřu dveře a....,,Hery!"slzy mi trisknou do očí.Běžím k ležícímu Hnerymu na podlaze.Kleknu vedle něj.,,Henry!Henry řekni něco!"otočil hlavu a otevřel oči.,,Opust´tohle město!Neví o tobě"říkal ztěží.,,Co to povídáš?!kdo to byl?!Řekni a já se pomstím!",,ne růžičko..nech to být."těžce dýchal,,Odejdi..neřekl jsem jim o tobě..je čas jít,než přijdou oni"a naposledy vydechl.,,Henry ne!henry neee!"slzy se mi valí jako vodopády a nejdou zastavit.Slyším jak za mnou přišel Reno.Zůstal stát ve dveřích.POložím hlavu na jeho hrudník,po kterém mu stékala krev.Ne,nemůže umřít.Porč zrovna on?!protože jsem tu jen my tři.
Panebože.. zatajil se mi dech.. jen co jsem se podívala na tvůj design.. upe.. nádherný.. nemám slov.. vubec.. vážně moc chválím a smekám :o)