Téma:Bleach
žánr:Romantika(jak jinak xDDDDD)
autor:Yoshi^^
Takže dílko věnované Akemi =).Je to z prostředí Las Noches.Jako vždy podle mě až moc sladké a upatlané od medu(já asi jinak psát nedokážu xDDDDD)
Tak jinak přeju příjemné čtení xDDD
Z místnosti se ozývalo spoustu hlasů.Nehádaly se ale diskutovaly.Přes stěnu na chodbu ale nešla slyšet ani hláska,proto tam bylo
skoro hrobové ticho.Kromě jednoho muchlujícího se páru tam nebyl nikdo.Zpoza rohu šly najednou slyšet něčí kroky.Pár se od sebe odlepil a klučina se opřel o zeď vedle dívky.Černovláska si mezitím uhlazovala vlasy a oblečení.Klapání bot se přibližovalo,až se růžovovlasý muž objevil na konci chodby.Za ním si to vesele a jako vždy s úsměvem na rtech kráčela hnědovlasá dívka.,,Szayel-sama" uklonili se ti dva,když růžovovlasý muž prošel kolem nich do místnosti,pak se zase opřeli o zeď.,,Už tam jsou všichni?"zeptala se hnědovláska a sedla si na protější stranu chodby,záda přitiskla ke zdi.,,Jo"odpověděla ta černovlasá.,,To zas vypadá na dlouho."Povzdechl si blonďák a prohrábl si vlasy.,,Co vy dva Akemi?"optala se černovláska a ukázala hlavou směrem ke dveřím a pak směrem k ní.Akemi nadzdvihla obočí.,,Je to nejlepší nadřízený jakého můžu mít ale nic víc"řekla.Yoshi po chvíli odněkud vytáhla lesk na rty a začala si jím natírat rty.Blonďáček na ni chvíli koukal,no spíš na to co držela v ruce.,,Takže jsem tipnul dobře,malinový"ušklíbl se na černovlásku.Yoshi přiložila ukazováček ke rtům a výhružně se na Forteho koukla.Akemi jen koukala z jednoho na druhého a pro sebe se usmála.Pak ji na mysl padla jedna osoba,viděla jen ji,jeho dlouhé tmavé vlasy,krásný,velký úsměv a okolí přestala vnímat.,,Akemi"nereagovala.,,Akemi!" ozvalo se znovu.Pomalu zaostřila oči a před sebou uviděla svého nadřízeného.Rychle se postavila,,Omlouvám se,Szayel-sama"To je v pořádku,jdeme"zavelel Szayel a už byl skoro na konci chodby.Akemi ho rychle doběhla.Když se při chůzi podívala ještě za sebe spatřila ho,široký úsměv na rtech a řešil něco s Ulqoirrou.Jen chvilinku na něho koukala ,pak se opět začala dívat před sebe ,přičemž zakroutila hlavou a zhluboka se nadechla.
skoro hrobové ticho.Kromě jednoho muchlujícího se páru tam nebyl nikdo.Zpoza rohu šly najednou slyšet něčí kroky.Pár se od sebe odlepil a klučina se opřel o zeď vedle dívky.Černovláska si mezitím uhlazovala vlasy a oblečení.Klapání bot se přibližovalo,až se růžovovlasý muž objevil na konci chodby.Za ním si to vesele a jako vždy s úsměvem na rtech kráčela hnědovlasá dívka.,,Szayel-sama" uklonili se ti dva,když růžovovlasý muž prošel kolem nich do místnosti,pak se zase opřeli o zeď.,,Už tam jsou všichni?"zeptala se hnědovláska a sedla si na protější stranu chodby,záda přitiskla ke zdi.,,Jo"odpověděla ta černovlasá.,,To zas vypadá na dlouho."Povzdechl si blonďák a prohrábl si vlasy.,,Co vy dva Akemi?"optala se černovláska a ukázala hlavou směrem ke dveřím a pak směrem k ní.Akemi nadzdvihla obočí.,,Je to nejlepší nadřízený jakého můžu mít ale nic víc"řekla.Yoshi po chvíli odněkud vytáhla lesk na rty a začala si jím natírat rty.Blonďáček na ni chvíli koukal,no spíš na to co držela v ruce.,,Takže jsem tipnul dobře,malinový"ušklíbl se na černovlásku.Yoshi přiložila ukazováček ke rtům a výhružně se na Forteho koukla.Akemi jen koukala z jednoho na druhého a pro sebe se usmála.Pak ji na mysl padla jedna osoba,viděla jen ji,jeho dlouhé tmavé vlasy,krásný,velký úsměv a okolí přestala vnímat.,,Akemi"nereagovala.,,Akemi!" ozvalo se znovu.Pomalu zaostřila oči a před sebou uviděla svého nadřízeného.Rychle se postavila,,Omlouvám se,Szayel-sama"To je v pořádku,jdeme"zavelel Szayel a už byl skoro na konci chodby.Akemi ho rychle doběhla.Když se při chůzi podívala ještě za sebe spatřila ho,široký úsměv na rtech a řešil něco s Ulqoirrou.Jen chvilinku na něho koukala ,pak se opět začala dívat před sebe ,přičemž zakroutila hlavou a zhluboka se nadechla.
,,Akemi můžeš mi donést ze skladu nějaké zkumavky?"Akemi přestala znuděně ťukat propiskou o stůl a zvedla se.,,Jistě" řekla a vyšla z místnosti.Pomalu kráčela po chodbě.když byla u dveří skladu,z kapsy vytáhla klíče a odemkla.Procházela kolem regálů až našla to co hledala.Položila několik zkumavek na tác a pak se opět vydala zpět po chodbě.Šla pomalu,aby ji některá ze zkumavek nespadla.Najednou za slyšela ,jak za zády volá někdo její jméno.Otočila se.,,Vzkaž Szayelovy,že s ním chce Aizen-sama mluvit"řekl Gin se svým typickým úsměvem a zase někde zmizel.když se Akemi otočila zpátky,cestu ji přerušila usmívající se bytost.Nárazem pár zkumavek spadlo na zem a roztříštilo se.,,Omlouvám se Nnoitro-sama" sklonila se Akemi a začala střepy sbírat.,,Nic se nestalo"a se širokým úsměvem ji začal pomáhat.,,Do prdele já jsem takové pako"nadávala si Akemi,když si o jeden ze střepů rozřízla dlaň.,,Pojď zalepíme ti to"navrhl Nnoitra a postavil se.,,To je v pořádku"odmlouvala Akemi.,,No možná jo,ale přece tu nebudeš chodit s krvácející dlaní,všechno bude od krve a Aizen bude zase nadávat"odkryl si Noitora vlasy z obličeje.,,No tak jo"odvětila Akemi a vstala.šli směrem do skladu,kde bylo uskladněno všechno.,,Máš klíče ?"zeptal se jí Nnoitra.,,Ano mám,v kapse"Noitora se naklonil a vytáhl klíče z její kapsy.Cítila jeho horký dech na svém krku,mírně se zachvěla.Odemkl dveře.Ocitli se ve tmavé místnosti,všude samé regály.,,Tak kdepak budou asi obvazy?"rozhlížel se Nnoitra kolem sebe a prohrábl si vlasy.,,Mám dojem,že v tom regálu tady za rohem"ukázala jednou rukou Akemi.Nnoitra se tam rychlím krokem vydal.Akemi ho následovala.Opřela se o regál,Nnoitra mezitím rozbalil jeden balíček obvazů.,,Ukaž"přikázal Akemi.Postavil se před ní a začal ji jemně obvazovat ruku.,,Hotovo"pronesl vítězoslavně.Stál pořád blízko u ní,svou dlaní podpíral tu její.Akemi zvedla hlavu ,tak aby mu viděla do obličeje.Zadíval se jí do očí.Široký úsměv byl ten tam,teď jeho rty vyčarovaly spíše milý,možná i něžný úsměv.Naklonil e blíž k Akemi a letmo ji políbil.Překvapením rozšířila oči,hned na to je ale zavřela a užívala si ten pocit,že cítí Nnoitrovy rty na těch svých.Když se od ní odtáhl,nic neřekl a zmizel.Akemi tam zůstala stát jako opařená a jen si přejela prstem po rtech a znovu a znovu si vybavovala ten pocit,kdy cítila jeho rty na těch svých.Najednou uslyšela nějaký rámus,který vycházel s chodby.Vyšla ven z chodby a zamkla sklad.,,Kdo tu udělal takový svinčík?" nadávala Halibel.,,Omlouvám se Halibel-sama,hned to uklidím"skolila se Akemi pro střepy a už je douklízela bez zranění.Halibel jen znechuceně prošla kolem Akemi.Aby ses nepo…,pomyslela si v duchu Akemi.Vzala tác se zkumavkami a mazala za Szayelem.
,,Á ,konečně si tady,díky",,Aizen se po vás schání"řekla a sedla si do křesla.,,Jo jistě už tam běžím,teda jdu"dveře třískly a Szayel byl ten tam.Jen co začala Akemi vypočítávat rovnice co ji dal za úkol Szayel,dveře se opět otevřely.Stála v nich Yoshi a Forte oba se smáli.,,Akemi mohla bych mít na tebe takovou prosbu?"spustila Yoshi.,,No?"narovnala se Akemi.,,Mohly bychom se tady na chvíli schovat?"řekla spíš šeptem.,,Před kým?"zeptala se Akemi.,,No to myslím,každou chvíli zjistíš"řekl Forte.,,Tak jo běžte vedle"ukázala na dveře do vedlejší místnosti.,,A žádné kraviny"zatvářila se vážně.,,Neboj"řekla přesvědčivě Yoshi a už zmizeli vedle.NA chodbě šly slyšet něčí kroky a sprosté nadávání.Dveře se opět rozrazily.,,Co tu chceš?"vyjekla Akemi na Grimmjowa.,,Neviděla si moje fracciony?"řekl nakvašeně.,,Co jámám s nima společného?Máš si je hlídat sám"odpověděla,,A pokud dovolíš,musím tady něco udělat ,takže bych byla ráda,kdybys odešel" a zavřela mu dveře před nosem.,,Díky jsi zlato"obejmula ji Yoshi.,,Máš to u mě" a už byli pryč.Akemi se pousmála a dala se opět do práce.Neuběhla ani minuta a šel slyšet zase ten skřiplavý zvuk.,,Dejte mi už všichni pokoj!"rozohnila se Akemi.,,No tak promiň přijdu jindy"Otočil se Nnoitra na podpatku a už už začal kráčet pryč.,,Né počkej,já to tak nemyslela"Nnoitra nahodil svůj obvyklý škleb a otočil se zase zpátky.,,Copak tady děláš?"zeptala se ho,když vstoupil do místnosti a zavřel dveře.,,Co asi přišel jsem za tebou"Akemi se vybavil ten polibek.,,Já.."začal Nnoitra.Udělal pár kroků a stál těsně u Akemi.Koukl se ji dlouze do očí.,,Chtěl jsem ti říct.."přitiskl si ji blíž k sobě,opět cítila jeho dech na svém krku.,,Že…"zašeptal ji přímo do ucha.Akemi stuhla,jednou rukou se opírala o jeho hruď a druhou pomalu klouzala dolů po pramenu jeho nádherných černých vlasů.Vtom opět ten zvuk..dveře.Odtrhli se od sebe.Ve dveřích stál Szayel.,,A Nnoitro přišel sis pro ty dokumenty?"prošel kolem nich až ke svému stolu.Nnoitra si odkašlal,Akemi tam pořád stála jak opařená.,,Dokumenty?jó už vím,jo přesně pro ty jsem si přišel"pokýval souhlasně hlavou.Szayel chvilku pátral v šuplíku,než našel to co hledal.Podal štos papírů Nnoitrovy a ten odkráčel pryč.Szayel chvíli na Akemi se zájmem koukal.S úsměvem si poupravil brýle,jak měl ve zvyku.,,Tady máte tu rovnice ,co jste chtěl"otočila se zpátky čelem ke stolu,popadla papír s výpočty a podala je Szyelovy.,,Ó díky"sebral papírek a zase zasedl za počítač.Akemi schovala obličej do dlaní a snažila se přemýšlet.,,Můžu na….."nestačila doříct,,Dneska si už dělej co chceš"zněla Szayelova odpověď.,,Děkuju"a vydala se ven.Nějak si potřebovala provětrat hlavu.Rychlím krokem prošla chodbami až se dostala na vzduch.Zastavila se a nadechla.Musela přemýšlet o celém dnešním dni.Nějak rychle se to všechno seběhlo.probírala si v hlavě okamžik za okamžikem a pomalu šla šerem dál a dál.Přešla přes nádvoří,zašla do jedné uličky a potom do další a další.Šla zrovna tam kam ji napadlo.Spatřila nějaké schody.Vyšla je .Ocitla se střeše nějaké budovy,došla k okraji a opřela se o něj.I když už bylo šero,byl odtamtud nádherný výhled.Lekla se když ucítíla něčí ruce na svých bocích,ale hned poznala kdo to je.,,Jak si mě tu našel ?"zeptala se kapku zaskočeně.,,Tebe najdu všude"řekl Nnoitra.,,A jestli se mě chceš ještě zeptat proč jsem tu za tebou přišel,tak ti odpověď hned dám.",,Protože jsem ti ještě neřekl to co jsem chtěl,tam v laboratoři,myslím,že víš co mám na mysli."Akemi jen zakývala souhlasně hlavou.,,A to je co?"optala se potichu.,,To je to,že tě miluju."řekl potichu.,,Možná se ti to zdá divné,tak najednou,ale pravda je,že tě miluju už dlouho.Ale až dneska jsem si uvědomil,že to v sobě už nemůžu dusit.Akemi se otočila a vášnivě ho políbila.On ji přitáhl k sobě jak nejvíc mohl.,,No možná je to nějak rychlé,až mi přijde,že jen sním,ale když miluješ není co řešit"řekla si Akemi v duchu a s úsměvem polibek prohloubila.
jooj ake zlate to je :P akemi bude rada :PP