Tak tady je moje další dílko....A bacha není to z prostředí anime xDD...
Inspiroala jsem se jednou skutečnou zastávkou ,kolem které chodím každý den....
Je to krátké a varování:Zpusouje zubní kaz xDDD
Nesnášela pondělky a čtvrtky. Dlouhá škola a pak spěchat do ZUŠky.I když by to asi nikdo do tak křehké dívky neřekl,hrála na bicí.A pak vždycky skončila tady.Seděla na zastávce a čekala na autobus.Byl večer,takže tam seděla sama.Jen lampa naproti poblikávala a na zemi si pár papírku od sladkostí hrálo na honěnou za pomoci větříku,který osvěžoval vzduch nového večera.
Šel pomalu,autobus mu měl jet až za půl hodiny. Oči sklopené k zemi,ruce v kapsách a v uších sluchátka.Došel k zastávce a sedl si na druhou stranu,než ta dívka.Pohled stále sklopený,pramínky hnědých vlasů mu padaly do obličeje.Opřel se zády o sklo a víc se zachumlal do palestiny,která ho hřála na krku.
Ani jeden z nich nepromluvil jediné slovo. Sem tam projelo nějaké auto,jinak bylo ticho.Takové ticho,že z toho jde až strach.Konečně se ozval známý zvuk.Autobus si to pomalu šinul do kopečka a se zaskřípáním brzd zastavil na zastávce.Dívka i chlapec nastoupili.Ona si sedla úplně dozadu a on zůstal stát někde uprostřed. Využila každé jeho nepozornosti aby ho mohla pozorovat,a protože koukal kamsi do neznáma pořád,nebyl to žádný problém.Přišel ji celkem roztomilý.Tím,že si sundal čepici,když vstoupil do autobusu, měl vlasy na všechny strany,což působilo roztomile a směšně zároveň.Musela se pro sebe pousmát,když spatřila na jeho tažce placku s malým pandou.
Její zastávka.Musí vystoupit.Je jí líto,že se už musí rozloučit s tak roztomilým stvořením.vystoupila a ještě chvíli koukala za autobusem,dokud nevjel do zatáčky.Pomalu se šourala tichými ulicemi domů.
○--------------------○--------------------○
Čtvrtek. Opět ta zastávka.Opět oni dva.Byla tak ráda,že je zase tady.Čím déle se on díval do prázdna,tím déle ho ona pozorovala.Dneska navíc v puse z jedné strany na druhou znuděně přehazoval lízátko.Úplně se nad ním rozplývala,ale bylo nemožné aby jí oslovil.Žádný kluk si ji ještě nikdy nevšimnul.Byla to taková nevýrazná šedá myška,ale byla půvabná.I když jí počasí donutilo schovat si vlasy pod čepici,konečky ji na ramenou vytvářeli malé spirálky.zase tam seděli beze slova.Potom ve stejné tichosti nastoupili do autobusu.Vůbec se ji nechtělo vystoupit,když se ocitla na své zastávce.Není ani její a už ho zase ztratí.
,,Co blázním,viděla jsem ho dvakrát v životě."
Urovnala si to všechno v hlavě a vystoupila.
○--------------------○--------------------○
Dva týdny zase seděla na zastávce sama,ale pak………Napadl první sníh.No sníh,tak se tomu asi říkat nedalo.Ale tím,že mrzlo to pořádně zkomplikovalo dopravu.
,,Tak mě napadlo nezašla bys někam?"
Zeptal se jí ostýchavě.Zase seděli na té zastávce.Byla zima,mrholilo a autobus už měl dobrých patnáct minut zpoždění.Usmál se na ni.A ona byla v rozpacích.
,,Já?"
Nevěřila vlastním uším.Pousmál se.když se jí na tváři objevil ruměnec.
,,No nikoho jiného tady nevidím…a myslím,že autobus už dneska asi nepojede,kvůli počasí."
Ona tomu pořád nemohla uvěřit.Měl přesně tak sladký hlas jak si představovala.Chvilku váhala,i když věděla co chce.
,,Moc ráda"
Souhlasila nakonec.Vyšli směrem nejbližší kavárna.Vešli dovnitř.Malá útulná kavárnička.Vybrali si jedno místo vzadu.Jen na stole byla položená svíčka,jinak žádné světlo.Romantické místo.
,,Proč si mě vlastně pozval?"
,,No už od první chvíle kdy jsem tě spatřil na té zastávce jsem ti chtěl něco říct,ale až dneska jsem
sebral odvahu."
Byli tam spolu asi hodinu.Ale připadalo jim,jakoby se znali už dlouho.Jakoby se hledali až se našli.Měli tolik společného,tak si rozuměli,smáli se,koukli jeden druhému do očí.Letmý dotek.Nevinný úsměv…..Když zaplatili a vyšli ven,bylo ještě chladněji než předtím.Přivinul si jí k sobě a šli tichými ulicemi.V pár oknech se svítilo,rodinky si užívaly pohodový večer.osamocené dívky snily o svých idolech,ale na ulici bylo takřka pusto.Šli pomalu,nechtělo se jim dojít k cíli,což byl v tuto chvíli její dům.A když se ocitli u cíle,stáli před tím domem,koukali se jeden druhému do očí,drželi se za ruce a nechtěli se pustit.Naklonil se k ní a políbil ji.Byl to sladký,trochu rozpačitý polibek.
,,uvidíme se"
Zašeptal ji do ucha.Otočil se a šel vlastní cestou taky domů.Vytáhla klíče a odemkla si.Když vešla do bytu,opřela se v chodbě o stěnu a na tváři se jí vyrojil spokojený úsměv.
○--------------------○--------------------○
Ano měl pravdu ještě se viděli.A né jednou.Nakonec se vídali každý den,ve svém společném bytě.A kdykoliv prošli kolem té zastávky,která byla sice natřená už jinou barvu a měla nové sedačky,ale pořád to byla ta stejná zastávka,která tak ovlivnila jejich život,uvědomili si co pro ně znamená.Byla to taková jejich přestupní stanice.Přestupní stanice mezi samotou a láskou.
To je úplně nádherné =).Měla by jsi takové povídky ze skutečného života psát častěji =).Je to prostě tak krásně romantické a ovlivněno chvilkami i tvým skutečným životem -^.^-