Sny a přání..jasně každý nějaké má…já jich měl plno a postupem času se měnily…když mi byly čtyři,přál jsem si,abych měl nějakou rodinu,o pár let později bych byl zase raději bez ní.To se mi částečně splnilo.v jedenácti jsem si přál pořádnou babu.No těch jsem potom měl ještě dost.Ve čtrnácti se začal v hlavě rojit můj geniální plán.Byl vypracovanější a vypracovanější a byl už částečně splněný,ale pak se stala jedna věc-do života ses mi přiřítila ty!.Nevím co tě přineslo právě ke mně,nevím kdo to tak chtěl,ale bylo to to nejlepší co se mi mohlo přihodit.Nicméně jsem hodně mích snů a přáni přehodnotil a taky změnil…..
I.
Byl zase jeden z těch obyčejných chladných večerů.A já se zas tak pekelně nudil.Už dlouho jsem se nudil.Tedy jasně,měl jsem všechno promyšlené,to jak zničit všechno kolem,jenže to nešlo tak rychle,tak co jsem měl dělat celou tu dobu.A pak jsem našel tebe.No spíš ty sis našla cestu ke mě xP.
Jasně,když jsem tě uviděl,ani jsem nepomyslel na nic vážného,chtěl jsem si jen tak trošku povyrazit,zbavit se té hrozné nudy.A ty si mě dokázala až geniálně zabavit.Plazil jsem se za tebou jako pes.Chtěl jsem tě prostě aspoň jednou mít,ale to si určitě musela poznat sama.Dlouho si mi uhýbala a já nevěděl co dělám špatně nebo proč se to všechno děje.Jasně pár úletů možná,ale pořád to nebylo to po čem jsem tak toužil.Nevím co se stalo,ale čím déle si mi odolávala,tím víc jsem se ujišťoval,že chci jen tebe a že to není jen fyzická touha.Prostě si mě úplně pobláznila.Tvůj hnědý pronikavý pohled,rozkošný úsměv a nespoutaná povaha.To bylo něco pro mě.Něco co ne jen zahnalo moji nudu,ale dalo mi daleko víc.
Ležel jsem u sebe v kanclu a jen tak relaxoval,Uznávám hudba hrála až přehnaně nahlas.No možná,že jsem tě tím podvědomě chtěl nalákat k sobě.Jen tak jsem ležel ,oči zavřené a pak jsem ucítil něčí dotek,hned jsem věděl,že patří tobě.Otevřel jsem oči a přivinul jsem si tě k sobě.A pak už ani jeden z nás nemusel mluvit.,,Díky tobě jsem konečně šťastný"něco takového jsem ze sebe dostal ,když jsme tam leželi tak blízko sobě.Ty ses mi podívala hluboko do očí,,Miluju tě" řekla si a když jsem se i já zadíval do tvých očí,věděl jsem,že nelžeš a ,že já cítím to samé.
Nádherné milování a né jedno xP.Vždycky když ses objevila blízko mě,byla si tak sexy a
já tak ehmmm.....sympaticky nadrženej?No člověk by byl blázen ,kdyby
ti odolával.Pár hádek..Ale byly to opravdu hádky..spíš to způsobila tvoje divoká povaha.Ne nesvaluju vinu na tebe.Já jsem na tom měl taky podíl.No jo provokatér.Ale nemění to nic na tom,že jsme mezi sebou měli docela dobrý,no víc než jen docela dobrý vztah.Čím déle jsem s tebou byl,tím víc jsem tě miloval.Přes veškeré chyby a neschody.Nikdy jsme nepoznal někoho takového jako ty.Byla jsi tak odlišná a to mě přitahovalo.Nikdy jsem nevěděl co se uvnitř tebe odehrává a nemohl jsem pochopit,co chceš,co potřebuješ a to mě štvalo,protože já pro tebe chtěl jen to nejlepší.Uvědomil jsem si taky,že ten můj plán o zničení světa je už na druhém místě a to první zaplnilo něco úplně jiného -láska.
já tak ehmmm.....sympaticky nadrženej?No člověk by byl blázen ,kdyby
ti odolával.Pár hádek..Ale byly to opravdu hádky..spíš to způsobila tvoje divoká povaha.Ne nesvaluju vinu na tebe.Já jsem na tom měl taky podíl.No jo provokatér.Ale nemění to nic na tom,že jsme mezi sebou měli docela dobrý,no víc než jen docela dobrý vztah.Čím déle jsem s tebou byl,tím víc jsem tě miloval.Přes veškeré chyby a neschody.Nikdy jsme nepoznal někoho takového jako ty.Byla jsi tak odlišná a to mě přitahovalo.Nikdy jsem nevěděl co se uvnitř tebe odehrává a nemohl jsem pochopit,co chceš,co potřebuješ a to mě štvalo,protože já pro tebe chtěl jen to nejlepší.Uvědomil jsem si taky,že ten můj plán o zničení světa je už na druhém místě a to první zaplnilo něco úplně jiného -láska.
,,Vem si mě"zašeptal jsem ti do ucha.Byli jsme
roztoužení a polonazí v kuchyni na lince.Nebylo to nějaká promyšlená ,ale impulzivní a improvizovaná žádost.A ně bylo jasné,že tě to zaskočí.Musela
si popřemýšlet.Já jsem se ani nikdy nechtěl tak vázat.Jen jsem chtěl mít nějakou jistotu,že si moje a pořád budeš,že budeme pořád spolu,no ani tohle k tomu nepomohlo,ale proč přeskakovat.,,To je otázka"zeptala ses nechápavě.,,Ano"odpověděl jsem s pohledem do tvých očí.,,eh noo" to bylo jediné co si v té chvíli ze sebe dostala.Nakonec si řekla ano,ale oba
jsme věděli,že nechceme slyšet to prohlášení..berete si zde přítomného a blablablabla....bílou limuzínu,svědky,oslavu,dort,ale jen vědět to,že prostě máme jeden druhého.I když budoucnost nemá nikdo jistou.
roztoužení a polonazí v kuchyni na lince.Nebylo to nějaká promyšlená ,ale impulzivní a improvizovaná žádost.A ně bylo jasné,že tě to zaskočí.Musela
si popřemýšlet.Já jsem se ani nikdy nechtěl tak vázat.Jen jsem chtěl mít nějakou jistotu,že si moje a pořád budeš,že budeme pořád spolu,no ani tohle k tomu nepomohlo,ale proč přeskakovat.,,To je otázka"zeptala ses nechápavě.,,Ano"odpověděl jsem s pohledem do tvých očí.,,eh noo" to bylo jediné co si v té chvíli ze sebe dostala.Nakonec si řekla ano,ale oba
jsme věděli,že nechceme slyšet to prohlášení..berete si zde přítomného a blablablabla....bílou limuzínu,svědky,oslavu,dort,ale jen vědět to,že prostě máme jeden druhého.I když budoucnost nemá nikdo jistou.
I s prstýnky na ruce se nic nezměnilo.No jasně tvého kamaráda ,jméno ani nevím,to trošku vzalo.Co bych si to nepřiznal,jsem ješitný chlap,žárlil jsem,kdykoliv tvůj pohled sklouzl na cizí mužské tělo.A byl to skvělý pocit vědět,že jsi moje.
Chtěl jsem znát tvou minulost.Podle toho cos mi řekla nebyla moc růžová a já si tak přál tě pochopit,kdybych tak mohl zažít to samé co ty.Nicméně díky minulosti,jsem chtěl,abys měla dokonalou budoucnost.Jo já jsem taky neměl zrovna dvakrát krásné dětství,ale pořád daleko lepší než to tvoje.Bylo to poprvé,no aspoň v dospělosti,kdy jsem se cítil v rozpacích.Prohlíželi jsme si moje fotky z dětství.Na jedné z nich jsem stál s kupou dívek,bylo mi asi tak pět.Jasně chudobinec.Na další,bylo mi devět,v ruce velký lízátko, na tváři nafouklý ksicht,brejle se mi jen blyštily a vede mě moje "maminka" s tím jejím umělým úsměvem.Divím se,že ji nevypadla zubní protéza.Přesně v ten moment jsem byl v rozpacích,doslova jsem se styděl.Styděl jsem se za sebe.A tobě se ty fotky líbily,jo vážně si byla dobrá herečka..=)..
,,Zlato v kolikátým jsi?"ta otázka mojí matky se mi zdála divná,ale ty jsi vyběhla z jídelny a já neměl jinou možnost,než jít za tebou.,,Je pravda to co říkala?"zeptal jsem se s otázkou v hlase.Ty jsi na to jen bez řečí přikývla.,,Vážně?"nedokázal jsem uvěřit.Opět mi bylo odpovědí,jen přikývnutí.Nevěděl jsem kdo prožíval větší šok,jestli ty nebo já.Ale,řekl bych,že ty si z toho musela být vážně dost rozhozená.,,Nevěříš?"koukla si mi do očí a v ten moment jsem pochopil,že to musí být pravda.Zavalilo mě plno pocitů..starost,ale hlavně štěstí.
,,Že tady někdo žárlí?"kousla si mě do ouška.Leželi jsme na posteli a ty jsi sledovala ten film.,,Já a na co ?"odpověděl jsem přešle,protože to byla pravda.,,Ty jsi takový Johnny Depp jako Bond"políbila si mě.Jo ty naše hry byli skvělé.,,A co se ti na něm tak líbí?"zeptal jsem se podezřívavě.,,Stáří...já nevím ..všechno"pokrčila si rameny.No a jak jsem později zjistil,myslím,že já jsem ti stářím vyhovoval až až...bohužel,nebo bohudík ?No důležité je,že ten večer se nám narodil náš syn.,,Ne asi,ale ano!"vyjela si po mě,když jsem navrhl abychom jeli do nemocnice.Jasně ten večer jsem tvoje chování dokázal pochopit.Jasně pak ta scéna,když jsme tam přišli,vážně jsi byla dobrá herečka.Když jsem pak viděl ten malý uzlíček,nejraději bych ho umačkal.Eliss Aizen Abarai.Naše rodina byla kompletní….ne ale na dlouho.
Už od první chvíle co se narodil,si mu věnovala tolik lásky.Majetnicky si ho chovala a dívala ses na něho pohledem plným lásky.Bylo to to nejlepší co se nám povedlo.Přesně tehdy,když jsem malého držel v náručí a tebe měl po boku,se můj sen rozplynul a nahradil ho nový,prakticky už splněný sen.Tím snem si byla ty a on.Nic víc nic míň.Vy dva jste byli to podstatné.Pro vás bych udělal všechno.No pravda byl to jen sen.
Bylo ráno.Otevřel jsem oči a posadil se.Všude bylo hrobové ticho.Jen malý kňoural v postýlce.Když jsem se kouknul vedle sebe ,nebyla si tam.Nebyla si nikde.Pak jsem našel ten dopis.
,,Nechala jsem ti aspoň drobečka.
P.S. Nehledej mě(pro naše dobro)
.....Ishi."
Pro naše dobro,jak pro naše dobro?ku*va......chvíli jsem tupě zíral před sebe,snažil jsem se pochopit důvod.Pak jsem ten papír zmuchlal.Pocit prázdnoty.Ten mě najednou zaplnil a trvalo dlouho než jsem se ho zbavil.Koukl jsem na ten prstýnek,které jsme si vyměnili v ten krásný den.To bylo ještě všechno tak jak mělo být.Když jsem ho viděl,viděl jsem tebe,ale taky tu zradu,kterou jsem pociťoval,i když jsem nevěděl co tě k tomu vedlo.Musel jsem se ho prostě a jednoduše zbavit.Z toho transu mě probral až pláč malého.A vlastně měl bych ti poděkovat,že si mi ho nechala a neodešla si i s ním.To bylo totiž jediné co mě pak naplňovalo,veškerou lásku jsem se
rozhodl věnovat jenom jemu.Ano doufal jsem,každý den jsem doufal,že se vrátíš.
rozhodl věnovat jenom jemu.Ano doufal jsem,každý den jsem doufal,že se vrátíš.
Sám nevím co jsem dělal těch šest
let.Nepamatuju si nic z toho,kromě toho jak Eliss rostl.Vším mi tě připomínal,i kdyby bych se na tebe
sn snažil jakýmkoli způsobem zapomenout,jediný pohled na něho mi tě připomenul.Jak prázdný jsem vedl život a jakým jsem pro něho byl otcem.Sám nevím.
let.Nepamatuju si nic z toho,kromě toho jak Eliss rostl.Vším mi tě připomínal,i kdyby bych se na tebe
sn snažil jakýmkoli způsobem zapomenout,jediný pohled na něho mi tě připomenul.Jak prázdný jsem vedl život a jakým jsem pro něho byl otcem.Sám nevím.
Už jsem ani nedoufal a najednou jsi stála přede mnou.Byla si vychrtlá,přešlá a zničená.Když jsi vylezla z poza toho sloupu,nedokázal jsem nic udělat,nic říct.Nejspíš jsem měl pocit,že se mi to jen zdálo.Vidět tě zase před sebou.A pak zjistit,že si nepřišla kvůli mě a ani malému.Zničilo tě to,to svinstvo tě zničilo.A
přitom tě nikdo nenutil,nikdo tě nenutil,odejít a zničit se.,,Potřebuju prachy"hlesla si,hlas se ti chvěl a slzy na krajíčku.Ale pochop já byl naštvaný,nevěděl jsem proč jsi to udělala,vyčítal jsem ti to.,,Myslíš,že jsem odešla jen tak z predele,protože mám dítě?"to už ti slzy tekly proudem.Nechtěl jsem to,nechtěl jsem abys brečela,Nikdy jsem na tvé tváři nechtěl vidět slzy.Mohla si mi to říct,mohla si mi to všechno říct.Nakonec jsem ti typ prachy dal,ty mě svůj deník,abych pochopil,co se v tobě odehrávalo a zase jsi zmizela.
přitom tě nikdo nenutil,nikdo tě nenutil,odejít a zničit se.,,Potřebuju prachy"hlesla si,hlas se ti chvěl a slzy na krajíčku.Ale pochop já byl naštvaný,nevěděl jsem proč jsi to udělala,vyčítal jsem ti to.,,Myslíš,že jsem odešla jen tak z predele,protože mám dítě?"to už ti slzy tekly proudem.Nechtěl jsem to,nechtěl jsem abys brečela,Nikdy jsem na tvé tváři nechtěl vidět slzy.Mohla si mi to říct,mohla si mi to všechno říct.Nakonec jsem ti typ prachy dal,ty mě svůj deník,abych pochopil,co se v tobě odehrávalo a zase jsi zmizela.
Četl jsem,přečetl jsem to celé,něco i víckrát,konečně jsem aspoň částečně pochopil,co jsi cítila,proč si udělala určité věci a že jsem nic nechápal.A když jsem si dokázal odpovědět na svoje otázky,přišli jiné a nekladl jsem je já ,ale malý.Jistě,každého zajímá jeho matka a taky proč ji nemá.i mě to zajímalo,když jsem tvrdnul v tom chudobinci a nevěděl nic o svých pravděpodobně zoufalých rodičích.Proto jsem chtěl být lepší rodič.A já najednou nevěděl jak mu odpovědět.Řekl jsem mu prostě pravdu,bez větších detailů,ale to podstatné tam bylo.A byli jsem zase jenom my dva.Ani nevím jestli se staral on o mě nebo já o něj.Byl pro mě oporou,vždycky byl pro mě oporou.Jen vidět ty jeho rozzářená dětská očka,když jsem mu něčím udělal radost.Když jsem mu koupil tu panenku.Když si s ní pak hrál celý den.Jo,ta panenka způsobila to ,že ses zase objevila v našich životech.
Přivedl tě sebou.Chtěl si s tebou hrát.A pak si mi řekla,že ho šikanují.A pak,že se o to už nemám starat,že už jsi to vyřešila.No mateřský
instinkt jsi měla pořád.Ale když jsem tě tam viděl stát u jeho pokoje nechtěl jsem tě už nikam pustit.Když jsem tě pak obejmul,cítil po tak dlouhé době tvoji vůni,a držel v náručí to křehké tělo nemohl jsem dovolit,abys odešla.Vydržel bych tě objímat hodiny.Nahradit veškerý ten čas,kdy jsem u tebe nebyl.
instinkt jsi měla pořád.Ale když jsem tě tam viděl stát u jeho pokoje nechtěl jsem tě už nikam pustit.Když jsem tě pak obejmul,cítil po tak dlouhé době tvoji vůni,a držel v náručí to křehké tělo nemohl jsem dovolit,abys odešla.Vydržel bych tě objímat hodiny.Nahradit veškerý ten čas,kdy jsem u tebe nebyl.
Zůstala si.Ale ani nevím jak ses musela přemáhat..zůstat.Protože něco stálo v cestě.Nicméně byla si u mě a já váhal jestli se mám chytit příležitosti,abych tě mohl zase mít.Nechtěl jsem to hned pokazit.Pak jsem začal přemýšlet o tom,jestli je vůbec možné něco pokazit.Musel jsem tě mít.,,Chyběla jsi mi"zašeptal jsem ti do do ucha.Zdálo se to jako věčnost,když jsem naposledy cítil tvé nahé tělo na tom mém a oplácel ti vášnivé polibky a zdálo se to jako sen,že jsi byla najednou zase u mě a
já se tě nemohl nabažit.V ten moment jsem vnímal jen tvé dotyky,tvou vůni,tvůj dech,tlukot tvého srdce.Po dlouhé době zase noc,která stála za to.
já se tě nemohl nabažit.V ten moment jsem vnímal jen tvé dotyky,tvou vůni,tvůj dech,tlukot tvého srdce.Po dlouhé době zase noc,která stála za to.
Ach ta dětská zvědavost.Jenže dětem člověk nemůže nic vyčítat ani to,že špehují,protože chcou jenom zjistit to,co jim rodiče zapírají nebo tají.Muselo to pro něho být strašné.Jistě z toho co viděl jsi mohl myslet cokoliv,ale ty jsi mu řekla pravdu.Řekla si mu,že jsi jeho matka a já se bál,že je to unáhlené.Že pokud tě zase ztratíme tak mu to ublíží daleko víc,než mě.Bál jsem se,ale nechtěl jsem si to připustit.Měl jsem strach z toho,že když si odešla jednou,odejdeš zase a ještě teď když si k tomu měla řádný důvod.Ale takové myšlenky jsem se snažil zahnat.,,S tebou se nedá hrát!"skočila si mi kolem krku s úsměvem.Držela si v ruce panenku a já toho fialového slona,kterého jsem Elissovi dal v den narození.Pak se to svrhlo v lechtací bitvu.Jen my tři,smějící se na posteli.,,Jste zlobiví kluci"smála ses.A v ten moment se dalo aspoň na
chvíli zapomenout na to co bylo a co bude.Nebo když ses s Elisskem koupala.Voda a pěna všude,ale oba dva jste měli úsměv na tváři.
chvíli zapomenout na to co bylo a co bude.Nebo když ses s Elisskem koupala.Voda a pěna všude,ale oba dva jste měli úsměv na tváři.
,,jo?!nevim kerej chlap by šukal se 14tiletou kurvou"byli jsme v kuchyni. Vzpomněl jsem si na ten deník a jedna otázka my pořád vrtala hlavou.Chtěl jsem ji z tebe dostat.A pak si řekla tohle.A v ten moment mě napadlo,že jsem se radši neml ptát.Stál jsem tam a zíral tupě jako slepec do zdi.Ty jsi mezitím utekla i s tou flaškou,kterou jsem tak nutně potřeboval.Začal jsem se obviňovat.Z toho,že jsem se tě na to nezeptal dřív,že jsem byl vážně tak tupý a i tak nic nepoznal,že je to svinstvo.Ale vlastně proč se obviňovat,když jsem ničeho z toho nelitoval.Miloval jsem tě,takovou jaká jsi byla a i když jsem si připadal jako to největší hovado na světě,nedokázal jsem toho litovat,nedokázal.No to ze mě podle všeho dělalo ještě větší prase.No nevadilo to tobě,tím pádem nakonec ani mě.
Bylo pochopitelné,že potom ses mi nechtěla podívat ani do očí,ale já tobě ano.No myslím,že jsem se s tím smířil dost rychle.Protože co se jednou stane,se už nedá vrátit.Eliss si o tebe taky dělal starost.Kdyby věděl všechno,všechno to co nebylo pro jeho uši.A asi proto se tím vším tolik trápil.Ale nakonec jsi povolila.
Kdybych tedy věděl,že to je poslední čas strávený tobě tak blízko jak to jen šlo.kdybych to věděl…Každý dotek bych prodlužoval jak by to jen šlo,každý rys tvého těla bych si vryl do paměti,každý malý detail.Líbal bych tě tak dlouho dokud by mi vydržel dech.Každou sekundu bych změnil na hodinu. Držel tě v náručí tak dlouho,dokud by mi síly stačily.Jenže to jsem netušil.....
A je to moje vina,že jsem o tom začal mluvit.Že jsem řekl to co jsem neměl.Že bylo možná unáhlené Elissovi říct,že jsi jeho matka.Protože jsem jaksi pořád neměl jistotu,že to vydrží a neublíží to i jemu.No a právě tohle to všechno posralo.Byla to hádka?no spíše výměna názorů,a bohužel byly rozdílné.Nevím co se ti odehrávalo v hlavě,nikdy jsem to nevěděl ani kapku jsem neměl ponětí.
Detaily nejsou podstatný,Důležité bylo jenom to,že jsi zase zmizela z mého..našeho života.Nebylo to tak kruté jako poprvé,nějak jsem s tím byl vnitřně smířený,doufal jsem,ale nevěřil jsem.Bolelo to dost,ale bohužel teď to nebolelo jenom mě.tentokrát to byla dvojitá rána.A proto jsem se rozhodl,že musím udělat změnu.Nemohl jsem tam zůstat.Chtěl jsem změnit všechno,zapomenout,ale to nešlo.No aspoň zaměstnat mozek něčím jiným a proto jsme odtamtud odešli.To co jsem chtěl od života původně už bylo dávno někde v hrobě,zakopané hodně,hodně hluboko a já se k tomu nechtěl vracet.Opustili jsme starý domov a našli si nový.A já se vrátil ke starým způsobům,abych zapomněl,abych to nějak přežil,abych se vrátil před to všechno a snažil se dělat,že půlka mého života ani nebyla.
No asi jsem po tom všem pochopil co je to láska.Dát své srdce někomu jinému a jak je známo,bez srdce člověk nemůže žít,proto je tak těžké postavit se zase na nohy,když ten druhý o vaše srdce nemá zájem.A někdy se to ani nepovede.Člověk potom ani nežije,jen je to jakási napodobenina žití.
Jestli to byl osud,karma,magie,která ovlivnila náš příběh to nevím.Možná jsme to byly mi sami.Ale je tohle ten šťastný konec ?Možná ano,možná ne,možná to tak někdo chtěl a proto,to jinak nešlo..No nicméně jak se říká NADĚJE UMÍRÁ POSLEDNÍ…………………………………………………………
II.
Ticho.Prázdná chodba.Police ze kterých hodně dlouho nikdo nesetřel prach.Nikdo tam nebyl.
A měl jsem snad na výběr?Zůstat tam a při každém kroku vidět tebe a nebo odejít a aspoň částečně zapomenout.Vybral jsem si druhou možnost.Sebral jsem se a
odešel úplně jinam.Do reality.
odešel úplně jinam.Do reality.
Normální svět.Pajzl a herna na každém rohu.Jo myslím,že bych po určité době skončil někde v zapáchající ulici bez všeho..peněz,naděje,života....Jenže jsem měl Elisse.A on mě potřeboval.Většinu času mi přišlo,že jsem spíš potřeboval já jeho.I pro něho to bylo lepší.Mohl začít žít úplně normálně a v jeho věku ještě zapomenout na to co bylo,což se naštěstí podařilo.Co se týče mě,tak lehké to už nebylo.Když jsi odešla,chtěl jsem tě hledat ale kde.Kde začít ?Mohla si být kdekoliv a já měl strach,že i kdybych tě našel může to být bezcenné.Ani jsem to nezkoušel a za to bych si teď dál pár facek.Vrátil jsem se zpátky k předešlému stylu života.Náhodné známosti.Spousta a spousta náhodných známostí.Nikde žádný cit.Fungoval jsem spíše jako stroj.Stroj,který zkrátka potřebuje něčím zahnat tu samotu a
nicotu.Každá z nich byla aspoň smířená s tím,že je ráno opustím,vlastně chtěli to samé.Nebylo ovšem nic co by naplňovalo můj život.Jistě práce,syn,sex..přesto v něm něco chybělo.Žil jsem ,ale né plnohodnotně.
nicotu.Každá z nich byla aspoň smířená s tím,že je ráno opustím,vlastně chtěli to samé.Nebylo ovšem nic co by naplňovalo můj život.Jistě práce,syn,sex..přesto v něm něco chybělo.Žil jsem ,ale né plnohodnotně.
Jedenáct let.Ani bych si neuvědomil,jak je ot dlouho,kdyby to neviděl na něčem přímo před očima.Ten někdo byl Eliss.Začali se projevovat moje a tvoje geny..bohužel,nebo bohudík?Já jsem pomalu přestával věřít,že tě ještě uvidím..i když jsem si to nadmíru přál.A dá se říct,že ten kdo mě k tobě dovedl byl právě drobeček.Když jsem tě viděl v té restauraci..zpanikařil jsem.Celou dobu jsem tě chtěl vidět znovu,tolik ti toho říct a najednou jsem nevěděl co mám dělat.A tak jsem se sebral a odešel.
,,Pěkné odpoledne,že?"to je zajímavý začátek konverzace
po jedenáctil letech.Nicméně ani jeden z nás by ze sebe nedostal nic lepšího.Vidět,že jsi v pořádku,to byla pro mě úleva.Typické ,,jakl se máš?" nebo ,,vypadáš dobře" a přitom bych chtěl říct a udělat úplně něco jiného.Pak si mě pozvala domů.Na stole byly dvě sklenočky červéného vína a já se měl na tebe strach jenom podívat.Né,že bych se tě bál,ale nechtěl jsem ti ublížit.Seděl jsem ve
TVÉM bytě,který byl součástí TVÉ nové etapy života.A já viděl,že máš dobře,nechtěl jsem ti to kazit,proto jsem odešel.,,Bude to tak lepší" doufal jsem,že to bude lepší pro tebe.
po jedenáctil letech.Nicméně ani jeden z nás by ze sebe nedostal nic lepšího.Vidět,že jsi v pořádku,to byla pro mě úleva.Typické ,,jakl se máš?" nebo ,,vypadáš dobře" a přitom bych chtěl říct a udělat úplně něco jiného.Pak si mě pozvala domů.Na stole byly dvě sklenočky červéného vína a já se měl na tebe strach jenom podívat.Né,že bych se tě bál,ale nechtěl jsem ti ublížit.Seděl jsem ve
TVÉM bytě,který byl součástí TVÉ nové etapy života.A já viděl,že máš dobře,nechtěl jsem ti to kazit,proto jsem odešel.,,Bude to tak lepší" doufal jsem,že to bude lepší pro tebe.
Ale,když jsi po Elissovi poslala to číslo,tak mi došlo,že mě asi v životě chceš a já chtěl zase tebe.Chtěl jsem tě tak moc.Eliss si sice myslel,že jsi jen můj další budoucí bezvýznamný úlovek...zapomněl na
tebe.Tentokrát,když jsem seděl v tvém bytě jsem si uvědomoval jak jsem se chtěl dotknout každého centimetru tvé kůže,jak moc mi chyběl pohled do tvých očí a zase se mi to splnilo.I když jsem asi získal rivala,když jsem viděl jak se na mě Žumpa vražedně dívá až mi to nahánělo strach.Jedenáct let je sice dlouhá doba,ale netačí to na to,abych tě přestal milovat.
tebe.Tentokrát,když jsem seděl v tvém bytě jsem si uvědomoval jak jsem se chtěl dotknout každého centimetru tvé kůže,jak moc mi chyběl pohled do tvých očí a zase se mi to splnilo.I když jsem asi získal rivala,když jsem viděl jak se na mě Žumpa vražedně dívá až mi to nahánělo strach.Jedenáct let je sice dlouhá doba,ale netačí to na to,abych tě přestal milovat.
Jo,bylo to faj.Zase tě mít,smát se s tebou moct tě obejmout,cítit tvou vůni všude kam jsem se pohl.Netrvalo to dlouho a šlo to zase všechno do kytek.Byl by to pěkný večer,kdyby jsme se nezačali bavit o tom,o čem jsme neměli.A já to nezastavil a pak jsem odešel.Jo musel jsem.Potřeboval jsem si to prostě promyslet,to co jsi mi řekla,že bych ani o Elissovi nemusel vědět,že by si mi o tom prostě něřekla ani slovo.Nějak mě to ranilo,a proto jsem radši odešel.A když jsem si ráno uvědomil co jsem vlastně udělal,že jsem tě tam nechal na pospas tomu vypořádat se s tím,když si mě zrovna v ten moment chtěla mít na blízku,abych ti řekl,že je to v pohodě,že se nicneděje,že mi to nevadí....šel jsem za tebou a zazvonil u tvých dveří.Přišel jsem se omluvit nebo já nevím co,ale chtěl jsem tě vidět.A viděl.Viděl jsem tebe..a pak...jakoby mnou něco projelo a najednou jsme chtěl být daleko,daleko od všeho.Pryč od tvých dveří,pryč od té situace.Jo chtěla si mi to vysvětlil,ale já nechtěl jsem.Teoriticky jsem tě taky podvedl...a né jednou..né dvakrát..protože to se těžko počítá.Ale prakticky ne,ne ,když jsme byli spolu.Něco do mě prostě vjelo,něco nepopsatelného.
Přešlo mě to rychle...ten pocit.Jistě,ale pak jsem mluvil s ním.Kdybch jen věděl,věděl co je zač.Jo,jenže jsem ho neodhadl,vypadal ddůvěryhodně..no taky kdo by čekal podrazy od psychologa.A tak jsem jako blbec poslechl jeho radu.Teď to bylo ještě horší než předtím.Dvojnásobná nicota,dny se táhly a byly prázdné.Prtože ten pocit,že můžu být s tebou a nesem,protže teď jsme opravdu mohl.Věděl jsem kde jsi a že tomu nic nebrání.Jen já.Teda domění,že je to to nejlepší.Prostě blbec.Každý den jsem se chtěl sebrat a zaklepat na tvoje dveře.Ale nakonecm ě ktomu donutila jen jedna věc.A to,že jsi měla pravdu,že byb bylo asi lepší ,kdyby byl Eliss s tebou a né se mnou,protže já se o něj nedokážu postarat.Že díky mé nezodpovědnosti skončil v nemocnici.Tak jsem tam seděl na lavičce,s cigaretou v ruce,neřest se kterou jsem skončil někdy ve dvaceti..najednou jsem si uvědomil co se to se
mnou děje.Jsi chlap,jsi chlap....ale na dně.A jen ty jsi mi mohla pomoct.Tak jsem za tebou šel.A nakonec jsem tě našel na tom stejném místě jako předtím...v parku.Když jsem tě viděl,byl to pro mě tak trochu šok.A taky jsem začal vhat jestli mám za tebou opravdu jít.Jenže viděla jsi mě,tak už bylo pozdě na to se jen tak otočit a zmizet.,,Chybíš mi.."bylo to to co mě tížilo nejvíc.To,že bez tebe vlastně ani neexistuju,jsem si nechal pro sebe,ale věděl jsem,že to víš,protože já prostě asi potřebuju druhou polovinu sebe,nebol tebe.Pak se tam objevil on.Pan dokonalý v celé své dokonalosti.tss....že vedle něho kráčela ta holčina jsem prakticky nevnímal,soustředil jsem se výhradně na něho.Viděl jsem jak na teebe kouká jak na svatý obrázek...vsadím se,že má doma tvůj oltářek a každý den se k němu modlí,možná provádí i nějaké rituály na tvoji počest...osobně za to stojíš...ale jak jsem ho tak pozoroval,něco mi došlo.No vlastně se sám prozradil.Byl ve mě vztek.Nejraději byhc mu rozbil hudu,jenže byla si tam ty a taky malá...a já nechtěl.Bohužel ty jeho kecy mi tak lezli na nervy,že jsem mu stejně jednu natáhl.Věděl jsem totiž,že lhal.Mě i tobě.A že to byl on ,kvůli kterého se tohe všechno dělo.Kasně,jasně neříkám,že vina je jen na jeho straně,ale ,že je toho součástí.
mnou děje.Jsi chlap,jsi chlap....ale na dně.A jen ty jsi mi mohla pomoct.Tak jsem za tebou šel.A nakonec jsem tě našel na tom stejném místě jako předtím...v parku.Když jsem tě viděl,byl to pro mě tak trochu šok.A taky jsem začal vhat jestli mám za tebou opravdu jít.Jenže viděla jsi mě,tak už bylo pozdě na to se jen tak otočit a zmizet.,,Chybíš mi.."bylo to to co mě tížilo nejvíc.To,že bez tebe vlastně ani neexistuju,jsem si nechal pro sebe,ale věděl jsem,že to víš,protože já prostě asi potřebuju druhou polovinu sebe,nebol tebe.Pak se tam objevil on.Pan dokonalý v celé své dokonalosti.tss....že vedle něho kráčela ta holčina jsem prakticky nevnímal,soustředil jsem se výhradně na něho.Viděl jsem jak na teebe kouká jak na svatý obrázek...vsadím se,že má doma tvůj oltářek a každý den se k němu modlí,možná provádí i nějaké rituály na tvoji počest...osobně za to stojíš...ale jak jsem ho tak pozoroval,něco mi došlo.No vlastně se sám prozradil.Byl ve mě vztek.Nejraději byhc mu rozbil hudu,jenže byla si tam ty a taky malá...a já nechtěl.Bohužel ty jeho kecy mi tak lezli na nervy,že jsem mu stejně jednu natáhl.Věděl jsem totiž,že lhal.Mě i tobě.A že to byl on ,kvůli kterého se tohe všechno dělo.Kasně,jasně neříkám,že vina je jen na jeho straně,ale ,že je toho součástí.
Polibek na usmířenou?to nejlepší co od tebe může člověk dostat.A potom další šok.To,že mám jedenáctiletou dceru mě opravdu trochu zaskočilo.Na to,že jsem to nikdy neplánoval..v životě jsem nemyslel,že budu mít vůbec nějaké děti,najednou mi to
přišlo fajn..mít rodinu..,nikdy jsem totiž nebyl součástí žádné...Možná ani proto nemám tušení jak vůbec vychovávat...co je dobře a co špatně,protože jsem
nikdy neměl žádný příklad.
přišlo fajn..mít rodinu..,nikdy jsem totiž nebyl součástí žádné...Možná ani proto nemám tušení jak vůbec vychovávat...co je dobře a co špatně,protože jsem
nikdy neměl žádný příklad.
Teď už nechci riskovat,nchci chybovat,chci
mít jistotu...jistotu toho,že mám někoho o koho se můžu opřít a kdo se může opřít o mě.Chci abys to byla ty a už prostě nedovolím,abych tě ztratil.už ne.....
mít jistotu...jistotu toho,že mám někoho o koho se můžu opřít a kdo se může opřít o mě.Chci abys to byla ty a už prostě nedovolím,abych tě ztratil.už ne.....
Byl...jsem...a budu tvůj....
P.S.Miluji tě
Krásné..proč Ishi byla tak slepá?!