close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Zakázané Ovoce

24. srpna 2010 v 11:04 | Yoshi ^^ =* |  Bleach jednorázovky

....



Dohodnutý sňatek,to byl od narození můj osud.Už to tak bývá,když se člověk narodí do královské rodiny.A já jsem byla celkem důležitý člen,tedy né,že bych měla v příštích letech vést zemi,to měl na starost bratr,ale být princezna to tak či onak něco znamená.V ten den,kdy jsem se měla setkat se svým "vyvoleným" jsem byla
dost nervózní.Přece jen jsem ho nikdy neviděla.Podle otce to byl hodný mladík,který by ani mouše neublížil,ochotný,laskavý a nesmělý.Ale jak se říká důvěřuj,ale prověřuj.A já si toho ptáčka chtěla prověřit,i když to na mm osudu,že s ním budu muset strávit zbytek života,nezbavím.Seděla jsem vedle otce v příjmacím sále s netrpělivě čekala na příjezd prince.Najednou se po ohlášení se svým otcem zjevil ve dveřích a mě přímo vyrazil dech.Byl vysoký,dost pohledný,svýma čokoládově hnědýma očima si nejprve prohlédl sál a pak mě,na sobě měl sněhově bílou košili a černou saténovou vestu.A pak když se cestou k nám na mě usmál,podlehla jsem mu.No prostě jsem se zamilovala na první pohled.Jenže pak mi vyrazila dech další zpráva.,,Princ se moc omlouvá,onemocněl,ale dorazí sem.hned jakmile mu bude lépe"ohlásil jeho otec.V hlavě mi hned naskočila otázka,kdo je tedy ten tajemný mladík stojící vedle něho? a čirou náhodou se mi dostala i odpověď.,,Abych nebyl neslušný,tohle je můj synovec lord Aizen Sousuke,řekl jsem si,že by vám princezno mohl dělat společnost než se objeví můj syn."podíval se na mě tázavým pohledem,jako kdyby čekal co odpovím,no vzal to za mě otec.,,Jistě to je výborný nápad,myslím,že má dcera takovou společnost uvítá"řekl s nadšením.,,Rád vás poznávám"pousmál se a jak se na tehdejší dobu patřilo,poklonil se mi.A já
z něj nemohla spustit oči.Věnovala jsem mu nevinný úsměv a slušně odvětila,,Já vás také"ale chtěla jsem mu říct něco úplně jiného.,,No,my bychom zatím probrali úřední záležitosti a vy dva to tu spolu určitě zvládnete,nemám pravdu?"pohlédl na mě otec.,,jistě"kývla jsem hlavou.A tak jsme tam zůstali jen my dva.Nastalo to trapné ticho,kdy ani jeden neví co má říct.,,Máte moc pěkný zámek"vyšlo z něho po chvíli.,,Děkuji,ale já ho nestavěla..i když pěkný je to se musí uznat"pousmála jsem se.,,Já,nechtěl jsem se vtírat,ale strýc mě poprosil,abych mu pomohl a já měl zrovna tady kolem zařizování"už asi pět minut věnoval pohled přírodě,na kterou se díval skrz okno.,,To nevadí,já uvítám společnost"vstal jsem.Konečně na mě pohlédl,,Tak čím byste se chtěla bavit veličenstvo?"čekal na mou odpověď,,Prosím neříkejte mi tak"podívala jsem se na něho smutně prosícíma očkama.,,Dobře tedy princezno..." změnil moje oslovení.,,ani takto ne"zakroutila jsem hlavou.,,No tak
to jsem potom v koncích"pokrčil rameny.,,Slečna bude uspokojující"pousmála jsem se.,,No dobrá tedy slečno"řekl jako kdyby mu to nešlo na jazyk.,,Pojďme na vzduch"napadlo mě to najednou.,,Dobře jak si přejete slečno"počkal až vyjdu ven.,,Prosím nemusíte být tak formální,jsme tu sami"řekla jsem a to jsme se znali sotva deset minut.,,Bohužel musím,mám to v krvi"pousmál se.

Procházeli jsme se po zahradách několik hodin a povídali si.On mi vyprávěl historky z lovů a bálů a já se musela smát.Byl zábavný a zároveň zdvořilý.Jeho hlas byl tajemný a přitažlivý.Do všeho o čem mi vyprávěl vložil srdce,nebylo to jen tak suchých pár slov poskládaných do vět,ale opravdový příběh.Když ho člověk slyšel,připadal si jako by byl přímo na tom místě,o kterém se hovořilo.Nicméně dlouhý pobyt na slunci nás zahnal zase o chladných chodeb zámku.Byl zrovna čas svačiny,takže se k nám připojil i můj otec a jeho
strýc.Byla to vyložená nuda.Jen ty formální tlachy co se sluší a co se patří.Přejel mi mráz po zádech,když se začali bavit o mé a princově svatbě.Jak bude úžasná,dokonalá a nádherná,jak početný je seznam hostů,c vše se bude podávat.Naprosto se nad
tím rozplívali.Snědla jsem rychle svůj zákusek,usrkla trochu horkého čaje a raději odtamtud
kvapem zmizela do svého pokoje.Bylo mi líto,že jsem Aizena musela nechat na pospas těch tlachů.Převlékla jsem se z těsných šatů a oblékla jsem si něco míň formálního.Lehké zelené šaty,které ovšem jako všechny ostatní,dávali na obdiv můj půvab,jak říkávala chůva.Když jsem přišla dolů,měli se oba k ochodu.ale já jsem ho nemohla a hlavně nechtěla nechat odjet.,,Otče co kdyby tady přespali ? myslím,že volného místa je tady více než dost."už tohle ode mě bylo dost
troufalé.,,No není to nejhorší nápad"zamyslel se otec.,,Je mi líto,zítra
mám nějaké schůzky mimo toto město,ale myslím,že synovci nic nebrání"podíval se na
něj.Po chvíli přemýšlení ze sebe přece jen něco ostal.,,Šlo by to,pokud tady nejsem na obtíž"pohlédl na mého otce.,,Ale vůbec ne,právě naopak"vyklouzlo mi z úst,najednou jsem si chtěla vrazit facku.,,Tak tedy dobrá,když je z vás má dcera tak nadšená,aspoň nemá čas dělat skopičiny."zamručel otec.Chtěla jsem mu radostí skočit kolem krku,ale přeci jen jsem byla princezna a takové chování se na ni nehodí.,,Služka vás zavede do pokoje"zamručel ještě jednou.,,Jistě, mnohokrát děkuji"poklonil se náš
nový host.

Ráno jsem se probudila nezvykle brzo.Za normálních okolností vstávám v pět.Víte vůbec co to dá princezně dostat se do těch korzetových šatů,ve kterých se navíc nedá ani trochu dýchat?Nicméně jsem byla vzhůru již ve čtyři.Měla jsem hodinu čas a uvažovala čím ho mám strávit.Sedla jsem si tedy k oknu,od kterého zatím moc světla nešlo,proto jsme si zapálila olejovou lampičku a dala se do mého koníčku-vyšívání a přitom dumala co bude dál.Dál až se princ vyléčí,až dojde na naši svatbu.Dělalo se mi z toho ale,proto jsem taky ten den moc nesnídala.Ten den jsme s lordem vzali koně a udělali jsme si vyjížďku.Nejspíš měl předtuchy,protže tušil,že dostanu hlad zrovna ,když budeme hodně daleko od zámku,proto sebou celou dobu tahal v baťohu hory jídla a tak jsme u jedné menší říčky sesedly z koní a poobědvali.Nesnášela jsem se.Nesnášela jsem se za to,že se tak bavím s někým ,kdo mi není určen a že se modlím k tomu,aby se princ léčil co nejpomaleji.Bylo pozdní odpoledne,když jsme se vraceli zpět.Koně pomalu klusaly vedle sebe a my byli zase zabrání do diskuze.Naše názory se téměř shodovali až v určitých věcech,ale to bylo spíše způsobeno tím,že já jsem byla
žena a on muž.,,Chcete abych to přiznala?"jako obvykle,to ,že jsou muži lepší,moudřejší a odvážnější.,,Tak to mě budete muset nejprve chytit"pobídla jsem koně a dostala několik metr náskok.Po chvíli se vzpamatoval a taky koně pobídl.

Dojela jsem k zámku a z koně sesedla u skleníku. Ten skleník jsem milovala.Byl tak velký,byla v něm rostlina snad z každého kouta světa.Vběhla jsem dovnitř a on po chvíli za mnou.Probíhala jsem úzkýma uličkami mezi různobarevnými květy.Po chvíli jsem zahla za velkou palmu a snažila se skrýt.,,Je nevýhoda mít tak objemné šaty co?"řekl,stál tak blízko mě.,,No to ano"nervózně jsem se pousmála.Chvíli jsme na sebe jen koukali,pak jsem sebrala všechnu odvahu,dala mu ruku kolem krku a políbila ho.Jeho rty byly tak dokonalé.,,To nejde,patříte někomu jinému"zadíval se mi do očí.Zakroutila jsem hlavou.,,Omyl,právě teď patřím jenom vám"pousmála jsem se.Tentokrát on neodolal mým rtům.Letmé nerv=ozní polibky se rychle změnily na vášnivé.Chtěla jsem ho mít.Moje tělo ještě nikdy po ničem tak neprahlo,jako po něm.Chytla jsem ho za ruku a táhla ven z už tak dost dusného skleníku.Přeběhla jsem do zámku.Na chodbě jsme se vyhýbali služebným a stážím.Kdykoliv se na chodbě někdo objevil,přitiskl mě ke zdi a zakryl vlastním tělem a já ucítila jeho vůni,odlamovali se mi kolena.Otevřela,no spíše rozrazila dveře do svého pokoje.Okamžitě,když se zavřely,vrhl se na mě.opřel si mě o zeď.Až jsem se divila,jak rychle mě vysvobodil z korzetu.Buď to byl už dost zkušený nebo tak zručný.No řekla bych spíše to první.Najednou jsem nebyla ani kapku nervózní, i když to bylo poprvé.Byl to ten nejnádhernější zážitek.

Probrala jsem se z euforie a podívala se vedle sebe.Dech měl ještě zrychlený,hruď po které ještě před okamžikem bloudily mé prsty se prudce zvedala a klesala.A zase mě přepadnul ten pocit,že jsem špatná.Pořád jsem se z toho obviňovala,ze všeho co sem dělala.Za hodinu na večeři jsem se dozvěděla pro mě špatnou zprávu,princ pozítří přijede a taky už se věděl termín našeho zásnubního bálu a taky svatby.Najednou mi bylo ještě hůř.Aizen ještě večer odjel,měl nějaké povinnosti a já se celou noc tím vším užírala.Odpoledne jsem si vyrazila na jezero.Sedla jsem do lodičky a pádlovala do středu.Tam jsem vždy čerpala inspiraci a psala básně.No tentokrát jsem inspirace měla až dost.Večer jsem kupodivu usnula hned,když jsem lehla do postele.

Druhý den po snídani dorazil princ. Po týdnu stráveného společně jsem si ověřila několik věcí.Byl opravdu nesmělý,no já bych řekla spíš nudný,nedokázal se bavit o ničem jiném,než o počasí ,jídle a politické situaci.A to to z něho člověk musel ještě skoro vymlátit.Hodný byl to ano.Tichý a taky to byl takový maminčin mazánek.Ukňouraný a ustrašený.Už dvě hodiny jsme se procházeli po zahradách,bez slova.Ze slunce se mi začala trochu motat hlava,ale moc sem to nevnímala protože jsem byla myšlenkami někde jinde.Musela jsem na něho myslet pořád.Na jeho hluboké hnědé oči,princ měl světle modré,na jeho čokoládové,hebké vlasy,princ byl ulízaný blondýn,na jeho dokonalou postav,princ byl takové párátko.Popravdě byl o dost menší,než já,proto jsem ten týden chodila zásadně bez podpatků,které mi chyběly.Větrala jsem se vějířem a se znuděným obličejem jsem poslouchala zase ty řeči o válce,boji a nemožné politice.Jen jsem přikyvovala jakýmsi přizvučením a hlavou.Musela jsem se tvářit,že mě to zajímá,ale nedokázala jsem si představit,že bych s ním měla prožít i zbytek života.To bych asi brzy umřela nudou.Jenže byl to osud.Moje budoucnost byla přesně nalajnovaná.


Ten večer se konal náš zásnubní bál,by tam každý,kdo něco znamenal.Seděla jsem na konci sálu,přímo naproti vchodovým dveřím.Už jsem si ba tu nudu začínala zvykat.Tupě jsem zírala před sebe na přicházející hosty.Paničky,baroni a baronky,kontesy,knížata.Všichni dokonale oblečeni se svými nosíky nahoře.Najednou mé srdce poskočilo radostí a na tváři se mi sám od sebe vykouzlil úsměv.Přišel,stál tam v celé své kráse.Koukla jsem vedle sebe.Můj nastávající se cpal,tuto činnost prováděl bez přestávky už přibližně hodinu.Když jsem se podívala zpátky,tak už tam ale nebyl.Těkala jsem očima po sálu sem a tam.Vyskočila jsem z křesla a šla mezi tančící páry.Proplétala jsem se mezi nimi a hledala jsem ho.Najednou jsem uslyšela
hlas za svými zády.,,Smím prosit o tanec ?"otočila jsem se.,,Jistě"přitiskla jsem se k němu co nejblíže jak jsem mohla,spíš jak to dovoloval tanec.,,Ten týden bez vás byla muka"pošeptala jsem mu do ucha,při první možné příležitosti.Neodpověděl.Neřekl vůbec nic.,,Nemůžu si vzít prince"řekla jsem ,když se naše obličeje ocitli zase blízko sebe.Jen zakroutil hlavou.,,Nemůžu"zopakovala jsem,,Protože vás miluji"naklonila jsem se k němu a pošeptala jsem mu to do ucha.Odstoupil ode mě a tlačil se ven.Ani
sekundu jsem neváhala a rozeběhla se za ním.Vyšel na terasu a opřel se o zábradlí.,,To nejde"řekl,když uslyšel jak jsem za sebou zavřela dveře.,,Je to můj bratranec"pokračoval a ani se neotočil.Udělala jsem pár kroků k němu.,,Proč?"řekla jsem
tu první věc co mě napadla.Prudce se o točil,,Je to špatné,máte milovat jeho a ne mě"koukl mi do očí.,,Jenže citům se nedá poroučet"dovolila jsem si svoji drzost zdvojnásobit.,,Ale měla byste se to naučit"koukl do země.Došla jsem až k němu.Cítila jsem jak znervóznil.,,Jenže já nechci"řekla jsem potichu,jako bych se za to styděla.Zvedl pohled,v očích se mu leskla touha.Podruhé jsem udělala špatnost.Tentokrát jsem ho zavedla k loďce.Uprostřed jezera byl malý ostrůvek.Tam by nás nikdo nehledal,ani neměl možnost.Podruhé to bylo ještě nádhernější než poprvé.Nad námi zářilo neskutečně mnoho hvězd.A můj zásnubní bál pomalu ubíhal beze mě.Ale určitě se tam i tak skvěle bavili.

Rozloučili jsme se až na druhém břehu.Když mě obejmul,chtěla jsem aby mě držel věčně.Chtěla jsem si uchovat chuť jeho rtů napořád.Nikdy se nepřestat dívat do těch záhadných očí.On odešel,už se na bál nehodlal vrátit.Myslím,že měl dost výčitek svědomí,ale já se musela vrátit a abych řekla pravdu,ničeho jsem nelitovala.Celou noc jsem oči nezahmouřila a jen přemýšlela,co si počít.Na rozhodnutí bylo celkem dost času,dumala jsem o životě.Abych řekla
pravdu,láska je pořádná pakárna.Kdyby to jen nebylo tak těžké.Nakonec jsem se rozhodla a jen čekala,jaké budou následky.

Ráno jsem to otci řekla.Řekla jsem mu to,že si prince nevezmu i kdyby mě mučil.Zkoušel mě přemlouvat,prosit,žádat.Pak začal vyhrožovat a vydírat.Ale já byla tvrdá jako skála a stála si zatím.A jak zareagoval?Obvinil mě z toho,že jsem nevděčná píp..(ty výrazy které použil raději vynechám),že si ničeho nevážím a ať táhnu.Vyhostil mě.,,Nemusíš to dělat,protože á půjdu mileráda sama!"rozutíkala jsem se od pokoje,abych posbírala své věci.

A tak jsem skončila sama a daleko od domova,kam by mě ,ale už nikdo nedostal.Měla jsem obrovské štěstí.Potkala jsem pár dobrých lidí,našla útočiště a práci.Prince jsem si tedy nevzala,lorda už nikdy neviděla.Ale za devět měsíců po mém odchodu ze zámku,se mi narodil jeho syn.A já nelitovala ničeho.Sice jsem nakonec nežila život jaký jsem si vysnila,ale možná ,že byl lepší.Protože původ a bohatství není všechno.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ishinkaaaaaaaaaaaaa^^ Ishinkaaaaaaaaaaaaa^^ | 24. srpna 2010 v 12:11 | Reagovat

pořád nevím kdo je ta zenska....a Aizen je Hajzl nechá jí jen tak ...ikdyz nevim kdo to je.. T____T

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.