Já,nechápu tě.Nechápu myšlení žádnýho mužškýho.Jeden tvoří,pak nenávidí.Jeden slibuje a pak opouští.Ale tobě,už vážně nerozumím.
Když jsi mi oznámil,ať si tě vezmu modlila jsem se,že špatně slyším,jenže slyšela jsem moc dobře.Dívala jsem se ti do očí a snažila se ti z nich vyčíst.Kapku vtipu ironie.Nic.Tentokár jsem nemohla ani své nechápavosti důvěřovat,jelikož jsem to pochopila.Najednou se mnou šířilo opět nespočet hlasů.Každy říkal něco jiného.Křičely.Ale jen jeden hlas,ikdyž byl klidný a tichý je dokázal přehlušit.Hlas srdce.Nejsem žádný umělec,ale opravdu to tak bylo.Ani jsem si to neuvědomila.
Tehdy se tam objevoval poněkud hyperaktivní ...Jak ho nazvat?!No prostě Kail či NOreto.Takovej schizofrenik.Nechci ho ani rozebírat.Bere mi to energii i náladu.Prostě zamilovanej pošuk.Ale ne bohužel do tebe.
Miluju tu fotku.S lízatkem a nafouklými tvářemi.Každá detail mám okoukaný.Přišel jsi mi tam..tak nevinný.Rozkošný chlapec.Já ..jsem ti vzala.A myslím,že jsem udělala dobře.Protože jsem nevěděla,jak ji později budu potřebvat.
,,Mami?!".V tvých očích bylo poznat zděšení.Nová etapa.A to jsem si myslela,že dinousaři vyhynuly.Nikdy bych nebyla pro tvou matku dobrá.Hlavně kuchařka ne.Nasypala bych jí do každé pečínky projímadlo a černé uhlí střídavě po sobě.Tehdy jsi me překvapil,až mi přeběhl mráz po zádech.Byl jsi tak klidný,jistý a vylo ti fuk co si matka myslela.Byla jsem z toho mimo,když ses mě zastal.Chtěla jsem pomoct,ale brala mně jako odpad.Nebo něco hůř?Kdo mě taky tak nebral,že?...Mám tendenci ukítat.Vždy když mám pocit,že někomu vadím,nejmenší náznak.Odejdu.Tak to bylo vždycky.Jenže ty jsi to asi nepochopil,když jsi řekl:,,Kdo by jí taky na očích chtěl být?".Já chtěla zmizet před vším.Ale nešlo to.
Jak to mohla poznat?!V tu chvíli jsem se málem udusila i s dítětem.Mysela jsem,že ji uškrtím!Jako vždy jsem utekla.Nevím proč.už to mám z dětství.Když citíš problém,utíkej.Jo,kdosi mi to říkaval.Já šla.Tys mně nenechal,protože jsi stějně jako já,chtěl vedět pravdu.
Já věděla,jak na tebe.Sice jsi to maskoval,ale já poznala,že jis žárlil.Byl jsi tak roztomilej.
,,Jen ji přidej"řekl si tenkrát směrem k mému břichu.Ja se na tebe škodolibě usmívala,když jsem ti řekla,že ti to vrátím.Ptal ses mě,jestli bych ti dokázala ublížit.Po chvíli přemýšlení jsem ti odpověděla kladně.Nahodil jsi více ublížený pohled.Jenže já bych to nikdy nedokázala umyslně.Bohužel se mi to nějak povedlo.I tak.
Děvět mesíců bez cigaret a alkoholu.Myslela jsem si,že to bylo to nejhorší,co mě mohlo potkat,ale spletla jsem se.Vždy se pletu,a za to platím.
Byl to úřasný pocit.Nepopsatelný.Měla jsem strach,který se rázem změnil v pocit blaha.Nadherný pocit.Nedá se popsat.Akorát škoda,že jsem omdlela.když jsem ho poprvé viděla.
,,To není fér"řekl jsi,,do nedávna patřily jen mně!".Jako malej.,,No jo,cos sis nadrobil...".,,Jenže v tomhle případě si to asi nesním".To je fakt.A já bych ti to ani nedovolila.Byla to asi jedna z věcí co mám na sobě ráda.,,Ale jde vidět,že si to užívá stějně jako já..".To bylo od tebe hnusný.Taky podle mého výrazu jsi to poznal.,,No co?!".Vážně jako malý dítě.,,Je to ještě malý drobeček a ty už tak mluvíš!"a ještě o něm a předním.Chlapy.Aspoň že ses omluvil.
,,Jůj,náš malý drobeček je vzhůru!"rozplývala jsem se.Pak začal plakat.,,Lásko?"koukla jsem směrem k koupelně.Ochotně si se ohlásil.,,Ráda bych ti jednu věc dovolila,abys ji udělal jako první"usmála jsem se.,,Ano,a jakou?"podíval ses na mně.,,Přebal ho"a odešla jsem.Byla to příležitost kdy si vychutnat mateřství.První chvíle.Jenže kdo mohl vědět,že to byla jediná šance?Možná se divíš,ale ani já to nevěděla.
,,A ty si hraješ na koho?!".Další z naších hrátek.Milovala jsem je.A taky když jsem tě provokovala,či popichovala.,,Na Bambiho!"nevinný kukuč.,,Od kdy Bambi kouše?"jaksi jsi nechápal.Já taky ne.,,Nevím,kdo to je?".Zasmál ses,,Koloušek".Nojo,já vždycky říkala věci,o kterých jsem ani nevěděla co jsou zač.Nakonec jsem se rozhodla,že budu čivava.Jenže tys nebyl zoofil a ani jsi nejedl psi.Takže vyhrálo kuře.
Pár dní na to se to stalo.Asi dva.Nebo možná jen jeden.Teď m to je jedno.Šla jsem vlkými ulicemi,ale oči byly vlhčí než ulice.Ani jsem neviděla na cestu.Ne mlhou,ale tím vodopádem slz.tehdy jsem se probudila.Měla jsem žízen.Na nočním stolku cigarety.Vy jste sladce spali.Vydala jsme se do jídelny.Napila a zapálila.Koukala z okna a přemýšlela.Uvědimla jsem si všechno to,co se stalo.Co se dělo,kde to jsem.Ani nevím jak a proč vzala jsem papír a tužku.Najednou jsem byla pryč.
Pak to všechno začalo na novo.Tam kde jsem zkončila.Drogy a prostituce.Dokonalý životní styl.Vzpomíám si,že ten den jsem skončila u známého.Po tom co si díky mně udělal dobře jsem vypadla.Dítě ulice.Teď jsem už nebyla dítě,ikdyž mi bylo patnáct.Byla jsem matka.Neuvěřitelný.
Těch šest let uběhlo jako voda.Fetování,shánění prachů,shánění drog a zase fetování.Krásnej stereotyp.Ale na mě to šlo vidět.Ztrhaná,pšinavá a vychrtlá.Divím se,že jsem nedostala Aids.To by mi ještě tak chybělo.Několik pokusů o sebevraždu.Však mi víme.Bylo to peklo.A taky jsem si do něj šla sama,jelikož si to zasloužím.Zasloužím si všechnu tu bolest.Naráz!Jen ať pojdu.Jo,to jsem si přála ze všechno nejvíc,ale pořád mi něco v tom bránilo.Nebyla to moje nesmrtelnost,ale okamžik tě znovu vidět.Vás dva vidět.A on přišel,ale raději neměl.
,,Omlouvám se,že ti lezu na oči"dostala jsem ze sebe.To bylo to jediné.Dlouhé rukávy zakrývající mou bolest.Ano,nesnášela jsem někomu lést na když jsem věděla,že mně nechce vidět.A já to cítila.Cítila jsem,že mě už nechceš vidět po tom co jsem udělala.Ani já jsem samu sebe nechtěla cítit.Opíjela jsem se svou nevávistí.Drogy byly to co mi pomohlo zapomenout.Užít si aspoň chvíli v tom užásnem stavu.Bez myšlenek.A vzpomínání či vnímání reality.,,Omlouváš se..."řekl jsi skoro neslyšitelně,,z ničeho nic se tu zjěvíš,ale omlouváš se..".A co jiného jsem měla říct?!No nazdar tak žiješ s naším synem?Nebo snad čau,potřebuju helpnout,tak jsem se chtěla zeptat...Ne!Ne!ne!.,,Tak mi asi nepomůžeš"koukla na svoje ruce žmoulající rukávy.,,Já jen to nechápu".Koukla jsem na tebe.,,Po sedmi letech se tu zjevíš a myslíš,že já mám dělat co?!".,,Nic takového nečekám...jen...jsem tu přišla,jelikož ji poslední...z mála"koukám na rukávy.,,Jasně,takže mě tady necháš,abych se v tom celou dobu plácal a najendou,když máš problém si vzpomeneš?".Tak tohle vážně nedám.Otočila jsem se.,,NO a teď,když si sebrala odvahu a ukázal se tu,chceš jít zase hned pryč?".Zastvaila jsem se a zvedla hlavu.Tys pokračoval.,,Kdybych věděl aspoň proč jsi odešla...jak myslíš,že mi bylo...a jak myslíš,že mi je těď?".A jak ty myslíš,že mi je?Utápět se ve vůastní nenávisti?Kdyby mě nenáviděl jiný člověk,dá se to přežít.Mnohem snáz.,,Proto se tady nechci dlouho zdržet.."chvěl se mi hlas.Já věděla,že tu nemám chodit.,,Tak proč jsi přišla?".Já tě chápu,že jsi byl naštvaná nebo jak to popsat.Já být tebou,dávno bych se zmlátila.,,Ehm...já..potřebuju prachy"vylezlo ze mně.Slyšela jsem jak mi zvoní zvony.Jsi akorát svině!.,,Aha.. co čeláš že udělám,že ti budu sloužit jako banka?".Ne,prosím nedělej mi to ještě težší!Bolí to,to bolí!.,,Ok"bylo jediné co jsem dokázala ze sebe dostat.Na víc jsem se nezmohla.Nejraději bych se uškrtila.,,Okej?to je všechno co mi řekneš?co kdybys to samé šla říct našemu synovi?".Panebože proč?Proč mi to dělá?Bože odpust mi!Já vím,že jsem hříšník,ale to je už na mně moc!,,Myslím,že by byl rád..".To veřím,že nebyl,,Ničemu nerozumíš.."a já vím žě kvůli mně ne.,,Ano já jsem vždycky ten co ničemu nerozumí...tak mi pomoc to pochopit".Těžko,když to nechápu já.Dohadovali jsme,když to pak uslyšel on.Byla to pro mě rána,že jsem až zapomněla brečet.Jak on vyrostl.Jak je z něho krásnej kluk.Skoro jsem nedýchala.Pak jsme zalezli k tobě do kanclu.Všechny vzpomínky se mi vraceli.
Když Eliss našel ten deník,nechala jsem ti ho.Možná z něj něco pochopíš.Doufala jsem,protože já sama bych to nedokázala vysvětlit.
To je....ani to napsat nejde...